Václav TimkovičRoční obdobíZima je šeď i čerňA my tolik milujeme barvu Jen hory malebností čisté Jsou krásné Jaro je květ I úsměv vůní Motýlů vzlet I touhy lidí Léto je růž I zralé plody Bzučící les A čas na příhody Podzim jest purpur I moudrosti tok Svět je náš krásy plný Po celý rok Šáteček z kašmíruTvůj šáteček z kašmíruŠátečku máš vůni konvalinek Kašmír jsi i purpur Šátečku jsi vůní jara Šátečku z kašmíru tahle noc Byla krásná Šátečku z kašmíru jsi vůní ženy Odlétls do vzpomínek Byls jen součástí jara? Šátečku z kašmíru bez něhy odhozen Je z tebe motýlek A můj se stává smutek Šátečku z kašmíru Láska je motýlek Motýlek poslem je jara? Je to všechno dobrýJe dobrý milovatJe dobrý vznášet se Je dobrý vidět i TO Co jiní nevidí Je dobrý zpívat Je dobrý tvořit Když je to dobrý Tak je to fajn KolotočTočí se točí před tvými očiNa cestě kterou ses vydal Kolotoč různý Stačí jen usednout, připoutat řetízky Na kterých závisí celý tvůj příští život Nasednout, sesednout, slunce je nad hlavou Je tak krásný se točit Semtam si prožiješ úžasný pocit To když vám oběma hlava se točí A ejhle, vzal to ďas, U tebe změnila se vizáž Proč jsi jen poblednul? Když jsi tam usednul? Na tenhle kolotoč hrůzný? Ech to byl tlak, než vrátil ses na zem A k tomu proklatě, nám došly penízky Tedy nemůžem si zaplatit Kolotoč jiný Až vstoupíš na cestu, Kdy stojí kolotoč různý Dívej se pozorně Věřím ti, že prožiješ Tu jízdu šílenou A sebe rozhodně V ní nikdy nelituj JaroŠedivá, žlutá, hnědá ta tam jekdyž vánek podráždí mi chřípí sukýnky rozevláté květ který už pučí pampelišek houf na mne čučí do nadpozemských výšek duhy stoupá touha lásek ze mne se stává otakárek fenyklový tak volný a šťastný v toto roční období když dívají se na mne oči krásek a spatřím ji Opilý hostinecJá přišel tam, co větrák bzučí,stoupá dým a podlaha zaplivaná spáč spící, úsměv na rtech tváře růžolící a kolem hlavy křik a hlomoz, dupot, jásot, řehot, hádky jako břitva, cinkot dubový stůl jenž cítí úder pěsti a nad ním slzy v očích a krásný smích 33 odstínů hnědé vidí nádherně barevný světový kolotoč Na záchodkách, jimž člověk čpící zanechává svoji minulost a sní si jak námořník svobodný odplouvá po moři jež miluje a na kterém je svobodný Neznámá bohyněTrošku pobledláhlavně pak zářící ve rtech i očích nepatrný úsměv znát stojí tam proti mně překrásná bohyně na rukou tři prstýnky z levného kovu Co jsem já za muže když probodl mne paprsek blankytných očí jdou na mne mrákoty slabost i slast trýzeň zesláblého těla Kdybych jen mohl já kdybych jen měl tu moc snesl bych k nohám tvým, zlatý poklad aztéckých bohů ach tobě jen překrásná Že jsem jen zchudlý král mohu ti předat jen blankytnou oblohu, zelený koberec zpěv ptáků v oblacích a budeš-li chtít trošku jen celého sebe |