Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
[Cestovní plán] [Přehled vydaných desek] [Texty] [Básničky a říkanky] [Fotogalerie] [Kronika] [Historie] [Návštěvní kniha] [Kontakty]
|
Domů Cestovní plán Přehled vydaných desek Texty Básničky a říkanky Fotogalerie Kronika - poslední díl Historie skupiny Návštěvní kniha Kontakty |
Kronika: 11-2000 Předchozí: 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000 Následující:12-2000 26.11.2000Zábava v pátek ve Spáleném Poříčí měla správný západočeský říz, nic se nerozjíždělo, jelo to samo od sebe od začátku až do konce. Toho návštěvníka, který ještě před začátkem upadl do komatu před vchodem do pekla, které tam ve staré sokolovně mají pod jevištěm, a probudil se až hodinu po konci, jsme pak vzali autobusem do Plzně. I my jsme byli víc než obveselení. Život je splývání, dámské a pánské záchody jsou oddělené, ale odvodní potrubí je společné, tam už je všechno spojené v nejstarší komunikační síti - kanalizaci. V té sokolovně se pravidelně hraje, příště je tam Arakain.V Kardašově Řečici mají hezký kulturák s parním ústředním topením, při jednom z našich minulých vystoupení v něm topili grafitodřevěnými tužkami. Nad dveře do sálu jsme před pěti lety nalepili labelku PRO VÁŠ TANEC, když jsem ji teď obnovoval, ukápnul jsem trochu polyvinylacetátové disperze na pěkný ozdobný kryt od radiátoru: snad to nebude moc vadit, měl jsem si vzít alespoň noviny jako podložku. Čenda se na ten kryt pak po zábavě skácel a přepůlil ho. Předem se emailem ohlásil přispěvatel studentského časopisu, že by chtěl udělat interview. Před začátkem jsme neměli čas, utrhla se mi nožička od reprobedny, museli jsme ji upevnit. Přispěvatel přišel tedy na konci, ale to už neměl diktafon, tak z interview nebylo nic, kromě trochy kouře z nedovoleného listí. Zábava byla slušná. Široké pole zorné Široké pole zorané Široké pole zvorané V časopise Fit for Fun, v čísle 11-12 z 18.10.2000 vyšla dost povedená reportáž o tanečních zábavách a skupině Brutus od Václava Raufera. 20.11.2000Středa v Lucerna Baru v Praze jako obvykle. Horko, plno, škodlivé nápoje. Velmi dobrý zvuk na podiu. Před začátkem se ptal svítič, zdali chceme nějaké umělé kouře. Když kouř tak skutečný, což taky nastalo. Minulou sobotu v Horažďovicích se mi zlomila klávesa na piáně. Když může prasknout kůže na bubnu nebo struna na kytaře, proč by se nemohla zlomit klávesa? Hoši z kapely ovšem cosi mručeli o slonu. Slon mě napadnul hned v prvním okamžiku: kdyby se klávesy dělaly ze slonoviny a ne z umělé hmoty, určitě by se nelámaly. Slepili jsme to vteřinovým lepidlem, asi nějaký kyanoakrylát, Lucerna Bar to vydrželo, tak snad nebudu muset piáno spravovat. Je to rozebíračka a skládačka na celý den.V Toužimi mají sál v sokolovně, je to v pohraničí, tak nevím, jestli to nebyla orlovna Turnvereinu nebo něco na ten způsob. Pořádají tam pravidelně tu vynořenější část ledovce českého bigbítu, mají tištěný program, před námi tam byli Chinaski, J.A.R., Olympic, atd., vše za hojné účasti publika. V baru měli Absinth, značku jsem zapomněl, bylo to něco jiného než Jindřichův Hradec. Ve Studánce na kopci nad Tachovem mají pěkný kulturní dům. Kultura byla tuto sobotu mezinárodní. Petr Růžička, jediný agent jeho agentury je on sám, uspořádal v Čechách i na Slovensku kdeco, hlavně z punkové i skinheadské muziky. Kromě domácích i zahraničních kapel u nás, zorganizoval i tourné českým kapelám ve Spojených Státech. V pátek v poledne zavolal Vladěnovi, že má pro nás na sobotu speciální hosty: TVSM!TH a UK Subs. Jediná reklama, kterou jsme stihli, byla noticka na tomto webu, xeroxová A4 ohláška na zábavě v Toužimi a telefonát plzeňské punkové komunitě. Přední britskou punkovou skupinu Adverts jsem znal z pořadu Street Hits na Radio Luxembourg od roku 1977. Její frontman zpívá dodnes, jen tak se španělkou, ryzí melodický punk, jako ze sedmdesátých, TVSM!TH. UK Subs - UK Subversives jsem znal z Polského radia III, měl jsem odtud natočená na cívkáči dvě nebo tři alba, s Frantou Matějovským (saxofon, flétna) jsme je ve dvaaosmdesátém poslouchali u něj na baráku, když jsme trhali starou podlahu. Pochvalovali jsme si, jak nám to při tom jde. Poprvé jsem je živě viděl hned po zrušení komunismu, někdy před deseti lety, v Praze v sále na Slavii. V době vrcholného punku, v roce 1977-8, se říkalo, že je to jen móda. Z toho, co tenkrát dělaly kapely jako Vibrators, Adverts nebo UK Subs, bylo jasně slyšet, že se jedná o trvalý přístup, nikoli o módu. To se potvrdilo, hrajou dodnes. Teď poslouchám živák UK Subs vydaný k desetiletému výročí, Charlie Harper je na něm jako mladík, dnes je mu, myslím, tak trochu přes padesát, jako Knoxovi od Vibrators. Mají s Knoxem taky společnou kapelu Urban Dogs. Obě vystoupení hostí sklidila bouřlivé ovace nepřipraveného, přesto vstřícného publika. Brutus hraje obvykle čtyřhodinovky s přestávkou v půlce. Chtěli jsme hrát tři hodiny jako předkapela a hosty dát jako vrchol na konec, to by ale nastoupili po půlnoci. Růžička prohlásil, že byli v pátek v Praze v Akropolis, že by byli unavený, že chce, aby hráli už v jedenáct. To znamenalo, že budou hosté vprostřed mezi našimi bloky. Růžička, který je vezl, si myslel, jak je zvyklý u českých souborů, že budou doma dřív. Ovšem hosté zůstali až do konce, na celý náš druhý blok, do tři čtvrti na dvě, Charlie Harper dokonce několikrát vběhl na podium k mikrofonu. Rozdíl mezi těmi, co dělají rock and roll, a vlastně všecko, doopravdy, a těmi, co to drhnou jen pro obživu, byl hodně znát. Trochu se poprali plzeňští pankáči, i Honza Rampich byl nějak zkrvavenej. Takový mírný průchod agrese mezi víc našimi. Ti víc naši jsou ti, kteří jsou obvykle u toho, ti míň naši, ti tam nikdy nejsou, ale třeba jednou taky přijdou. V Irsku nebo v Jugoslávii je to horší, tam bouchají bomby a střílí se i za dne. Na konci zábavy paní barmanka dovyrazila smetákem načatou výplň u vstupnách dveří do sálu a než jsme nastěhovali autobus, všechno s nadhledem vzorně uklidila. 17.11.2000Zítra 18.11.2000 má být s námi ve Studánce na okrese Tachov britská punková legenda UK Subs. V cestovním plánu to nemají, tam mají poslední vystoupení 11.11.2000 v San Francisco, CA. Zorganizoval to na úplně poslední chvíli agent Růžička, ale jinej, než ten ze 17. listopadu 1989. Teď nemám čas to rozvádět, odjíždíme do Toužimě.13.11.2000V Chlumčanech je dobře vybavený kulturák, byli jsme tam několikrát ještě za komunismu. Pokaždé se pak muselo dávat nové sklo do vstupních dveří, když je nedočkavý dav rozdrtil. Pak přestaly jezdit noční vlaky, motorizace rozmělnila jednolitou masu valící se z nádraží na trousící se jednotlivce a spousta lidí taky začala možná přemýšlet o něčem jiném, než jak si o víkend laciným pivem spařit budku na bigbítě. Nu, někteří stíhají jedno i druhé, a ani tentokráte takových nebylo málo. Před jeviště vyčnívá dnes do sálu veliké molo jako na módní přehlídku, přímo výzva na zkoušku čerstvých modelů!V Horažďovicích jsme na hřišti byli poprvé v roce 1984. Na sál do kulturáku nás pouštějí poslední dva roky. Na záchodech pro účinkující byl papír, mýdlo a papírové ručníky a bylo tam čisto a instalované vybavení fungovalo, v poslední době jsme se s tím setkali už několikrát. Jak se přibližujeme k Západu, je to stále častější jev. Sál byl naplněn jako obvykle v těchto končinách. Padla na mne kácečka Zastavte pokusy na zvířatech, zastavte pokusy na hmyzu! Nekrmte svoje masožravé rostliny mouchami, nedávejte jim koňský salám našíř! Navrhnul jsem Žirafovi, spolužákovi z vyššího ročníku z pražské chemie, zakladateli trpce recesistického hnutí Selský rozum, aby zorganizoval demonstrace za spuštění rakouské atomové elektrárny ve Zwentendorfu. Je založená na západní technologii, Rakousko má víc prostředků na zacházení s odpadem a navíc je to dál od Prahy než Temelín. Napsal o tom hezký příspěvek do Neviditelného psa. 5.11.2000Nepodceňujte hladicí schopnosti šmirglu: šmirgl a skupina Brutus hladí a leští! Takové čtyři dny by se měly opakovat. Začalo to ve středu v kolejním klubu Lev na pražském Jižním Městě. Vzduch s přidanou teplotou, rock and roll s přidanou hodnotou. Několik krásných dívek se zamilovalo do Michala, jedna s ním pak odjela. V závěru reprodukovaná hudba, jako poslední Sojuz něrušimyj v podání obrovského chóru, kdyby měli bolševici stálou podporu tak silného umění, dodnes by se jich musel bát celý svět. Klub je malý, ve stísněném prostoru jsem kufr od piána postavil do koutka do škvíry sotva dvacet centimetrů široké a nejmíň půl metru dlouhé. Když došlo na balení piána, byl kufr ze strany milého poblika čistě poblitý, vrh to musel být mistrovský. Když jsme jeli do centra kolem továrny Koh-i-Noor, nevěděli jsme, jakou toleranci musí splňovat toleranční patent, aby pasoval do toleranční patentky. Jednou jsem tam chtěl objednat zvlášť velké špendlíky, ale nejmenší várka byla deset tun, to by rozpíchalo celý svět, tak z toho sešlo.Ve čtvrtek v Brně jsme se dozvěděli, že jsme předposlední bigbít, co na tom místě hraje, příští týden se končí, Svatoboj je prodán, co z něj udělá nový majitel, se ještě neví. Možná tam vznikne nejlepší klub na Moravě? Rock and rollová situace byla podobná jako den před tím, ale jen dvě a půl hodiny. Někteří návštěvníci dorazili z Prahy. Doobveselili jsme se v nedalekém baru, otevřeném jenom kvůli nám, moravská pohostinnost se plně projevila, jinde by nás dávno vyhodili, tady počkali, až jsme v půl čtvrté sami místo neuspořádaně opustili. Předtím Čenda definoval naše schopnosti slovním spojením "Kapitán Nemoh", a měl proklatě pravdu. V pátek jsme se přesunuli do východních Čech. Během přesunu jsme se zastavili ve vyhlášené restauraci U Raušů ve Velké Bíteši. Nevelký sál ve Smidarech má ambiciozní program, hraje se tady jednou za dva týdny, Odyssea, Katapult aj. Zábava se vydařila, jak to bývá, když publikum i kapela ví, co může čekat; část publika byla příjemně překvapená, panáky pak nešlo odmítnout. Není pravda, že jsem v hotelu v Chlumci spontánně usnul v botách. Usnul jsem v nich úmyslně: zdálo se mi, že do rána umřu a hrdinové přece umírají v botách. V sobotu jsme byli v Úhřeticích, kousek od Chrudimě a kousek od Pardubic. Velký sál se špatným zvukem, Kouťák ho ale nakonec zvládnul. Sál se postupně naplnil, hostinský s obrovským knírem se usmíval. Tak zas na jaře. Příští týden jsme v západních Čechách v Chlumčanech a v Horažďovicích. Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika |