Návrat na domovskou stránku skupiny BRUTUS
[Cestovní plán] [Přehled vydaných desek] [Texty] [Básničky a říkanky] [Fotogalerie] [Kronika] [Historie] [Návštěvní kniha] [Kontakty]
|
Domů Cestovní plán Přehled vydaných desek Texty Básničky a říkanky Fotogalerie Kronika - poslední díl Historie skupiny Návštěvní kniha Kontakty |
Kronika: 08-2001 Předchozí: 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000 Následující: 09-2001 26. a 27. 8. 2001Ten člověk, co v sobotu hledal foťák v Plasích, má štěstí. Našly se dva foťáky a jsou u pořadatelů, Skop@JednotaPlasy.cz. Podrobnosti o nálezech viz Návštěvní kniha, zápis č. 59.V pátek jsme byli v Rumburce na koupališti. Velmi hezké místo s dobrou organizací, hraje se ve velikém dlouhém dřevěném altáně. Počet návštěvníků připomínal spíš větší svatbu, velmi jsme se tam pobavili. Ty, kdo čekali událost hodnou nadšených recenzí v kulturních rubrikách společenských magazínů, jsme tam utěšovali slovy: Tak, jak to vypadá dneska, to nevypadá vždycky... Někdy je to horší! Napadlo nás, že bychom si mohli do podnázvu dát šejmová skupina, takto:
V sobotu jsme byli v Plasích společně s N.V.Ú. Bylo to dost velké. G-cisterna - jako vlčice ke kojení prvních Římanů vykonala nakonec svoje osudové dílo. Normálně punk není dead, ale v Plasích punkeři zůstali kalit na celé naše následující tři a půl hodiny, a polomrtvej byl na konci taky Žlutey i Kouťák. Ohňostroje firmy Soptík se co do velikosti ohňů začínají blížit vulkanickým jevům. Noviny očekávaly slušné chování návštěvníků při cestě na nádraží a do dalších otevřených podniků, a skutečně, nepozorovali jsme nic, kromě obvyklého zpěvu a řevu opilců. Bylo tam lidí dost, nicméně u publika nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Jeden z pořadatelů skoro se slzami v očích mluvil o tom, že týden předtím po metalové show, osmnáct ze třiceti lip, které tam vysadili před třemi lety, bylo zlomených nebo vytržených ze země. Každý se holt baví jak umí.... Dostali jsme e-mail:
Subject: Stepanka a Ruza
Date: Mon, 27 Aug 2001 11:45:03 +0200
From: Ruzena Dobra <dobra@students.zcu.cz>
To: pleskaa@brutusrock.cz
Ahoj Saso,
byly jsme v sobotu v Plasich. Bylo to proste SUPER !!!!!!! jako
vzdy. Jste naprosto skvela skupina a moc se tesime na pristi rok
a hlavne leto, protoze v prirode je to naprosto nejlepsi. Ten
ohnostroj byl skvelej. Bylo hezky pozorovat spoustu opilych lidi,
kterym dela problemy stat a jeste mit zaklonenou hlavu. Bylo to
naprosto skvely a doufame, ze budete jeste hodne dlouho hrat a
zpivat tak dobre jako ted.
Mej se skvele.
Cau Stepa a Ruza
Holky .... zaklánějte hlavu!Dostali jsme e-mailem čtyři obrázky z minulých Plasů. Jirka Pertl, který s námi zpíval a hrával na kytaru v sedmdesátých letech, napsal hustě diskutovaný příspěvek do Neviditelného psa o dovolené v Chorvatsku. Jak ho znám, napsal to proto, že si chtěl ulevit na svědomí, že tam celou dovolenou kalil víc, než se na spořádaného podnikatele, jehož roli teď plní, sluší a patří. Na Neviditelném Psu se taky vedou nekonečné diskuse o bezpečnosti druhé české atomové elektrárny Temelín. Navrhuju, aby se účinek případné katastrofy prověřil experimentálně, a bude hned jasno. Když už máme postavené dva bloky, tak můžem jeden cvičně odpálit, a následky přímo zažít. 19. a 21. 8. 2001Čtvrteční večer na letním dvoře hudební restaurace Šest strun v Plzni se docela vydařil. U stolů seděli a na parketě tančili známí kaliči a kaličky, ale i náhodní návštěvníci si nepochybně užili opravdovou kulturu. Smetana složil v Plzni Louisinu polku, ale tu my neumíme, my hrajem akorát Louie Louie. Smetana měl syfilis, že z toho ohluch, jestli to chytnul v Plzni nebo v Göteborgu, to se neví. Nakazil se, protože tu muziku dělal hlavně kvůli ženským. Kdyby žil dnes, tak na bigbítě u Šesti strun by se mu určitě líbilo. Franta Matějovský vybalil saxofon z futrálu, tvrdil, že poprvé po deseti letech, a ten saxofon byl pokrytý zelenou měděnkou jako střecha Národního divadla. Pak zazpíval Čerstvá krev, řev to byl ukrutný, byl předtím čtrnáct dní v Itálii s folklorním souborem, pochvaloval si, že na lidových písních si dokonale vycvičil hlas.V pátek jsme byli v Zvoleněvsi. Na foukací harmoniku hrál můj syn Vladimír. Od deseti hodin začalo pršet, o půlnoci, kdy jsme končili, už docela slušně lilo. Publikum se ovšem deštěm od tance nedalo odradit. Ve tři ráno déšť polevil, aniž by ustal. Michal uložil svoji motorku na sále a nechal se odvézt do Prahy autem s tím, že se pro ni vrátí po poledni a pojede rovnou na motorkářský sraz. Další série obrázků od Míry Blažka je na serveru Olympus. Na laptopu s 256 barvami tentokrát vypadají opravdu brutálně. Pomocí Netscape 4 se mi k nim nepodařilo proniknout. Má tam rozsáhlou sbírku nejen z tanečních zábav. V sobotu na motorkářském srazu v amfiteátru v Praseku u Hradce Králové jsme naši hodinu začali v půl páté. Čenda byl na šichtě v šamotové továrně, Michal dorazil pět minut po půl šesté. Motorka, kterou nechal v Zvoleněvsi, nešla nastartovat, do karburátoru se dostala voda, vypůjčil si v Praze jinou od zpěváka árií Hůlky, místy jel až 140, což byl horní doraz tachometru, celou cestu nešťastný, že si vypůjčil tak pomalý stroj. Přijel bohužel pozdě, i když, jak se ukázalo, tachometr měl dělení v mílích. Večer u Máchova jezera byl úplně romantický. V matném oparu na horizontu se rýsovala zřícenina Bezdězu. Ten rybník založil Karel IV, ale podle básně je to jezero. Kdo chce, aby se po něm jmenovala hvězda nebo motýl, musí objevit novou hvězdu nebo nového motýla. Kdo chce, aby se po něm jmenoval rybník, ať napíše báseň. Ale pozor: kdo píše báseň z vnitřní potřeby, je básník, kdo píše pro potřeby vnější, je textař. Spolek Božena klub z Roudnice soustředěný kolem kapely Vynález zkázy přispěl darem dvou lahví tamního vína. Pan pořadatel tentokráte vylepil plakáty důkladně, téměř předstihnul firmu Výprodej koberců. Podle zápisů v zasílacím seznamu se sešla bigbítumilovná veřejnost z širokého okolí. S foukací harmonikou, saxofonem a flétnou to kouzelné místo dýchalo vůní květin léta 1967. Recenze na vystoupení skupiny Brutus v Katovicích minulý týden je ve webovém časopise rock.sf.cz. Mum si to u pana redaktora rozlil, nedal mu trsátko a byl na konci celkově melancholický. Už v půlce o přestávce, když dopíjel druhý stakan (0,2 l) vodky, nás napadlo, že v Rusku by ráno po tahu spousta manželek notoriků najraději tu jejich továrnu na vodku někam prodala. A že v Čechách je spousta ctitelů tohoto nápoje, kteří by ji už ráno koupili. Vzniká oprávněná námitka, že v Rusku si každý dělá vodku doma sám pomocí upraveného samovaru, a co bysme si u nás s takovou spoustou samovarů počali? V pátek budeme v Rumburce, poprvé na tom místě, tak jsme zvědaví, jak to dopadne. V sobotu jsme v Plasích, měla by se dostavit i punková skupina N.V.Ú. V Plasích se umějí o zábavu vždycky postarat, pamatuju před dvaceti lety nápis křídou na tabuli před hospodou:
Na zábavu tam pravidelně zajíždí G-cisterna, a pravidelně odjíždí prázdná. V dávné historické době světové slávy rakovnického piva sídlil v Plasích okres, pod který patřil i Rakovník. Dnes Plasy patří pod Plzeň, zase mají štěstí. Zde je výstřižek ze solidních reklamních novin Elefant:  12. 8. 2001V pátek v Katovicích byla zábava v sále. Dostavili se i staří psi, kteří chodili na Kyklop před dvaceti lety. Záhy se ukázalo, že páni pořadatelé z místního sportovního klubu podcenili žízeň publika, když se vytvořily fronty u okének a stánků. Trochu jsme přetáhli přestávku, končili jsme po půl druhé. Příští léto jsou pořadatelé odhodláni udělat všechno pro to, aby zábava byla venku.V Pocinovicích na hřišti mají trávu jako hebký koberec. V sobotu večer ji tam pošlapalo hodně lidí, někdo ji i poválel. Byla chodská slavnost. Nečetl jsem vzkazy a pozdravy, abysme stačili zahrát celý náš program před hostující skupinou Baby Snufkin. Ti hráli něco úplně jiného než loni. Přestali s latino punkem, skoro nezpívali, a hráli funky za podpory syntetizátoru. Se Žlutým jsme si řekli, že jestli je tohle techno, tak to se nám techno líbí. Připadalo mi to tak, že to, co u běžného techna jiní upoceně programují na computeru, oni s nadhledem a expresí zahráli na nástroje. Místy se mi zdálo, že to ani nemůže být z této planety, že přijela nějaká jiná kapela, než tu byla loni. Končili nicméně před poloprázdným parketem. Kdo se dostane hodně dopředu, bývá často osamělým běžcem. Původně jsme s hosty počítali minulý týden do Příčov, děkujeme pocinovickým pořadatelům, že nám všem to umožnili. Ve čtvrtek budem v Plzni U Šesti strun, v pátek pod vysokými topoly na hřišti ve Zvoleněvsi, v sobotu odpoledne na motorkářském srazu v Praseku u Hradce Králové a v sobotu večer na Mácháči ve Starých Splavech. Zbyněk Šlajchrt je někde na Slovensku, na saxofon a flétnu bude František Matějovský, který se skupinou hrál až do začátku devadesátých let. V Neviditelném psu je hezký článeček o tom, jak radost dělá serotonin a serotonin radost. 5. 8. 2001Ve Výravě ve východních Čechách jsme přestáli průtrž mračen. Při druhé sloce Dej se políbit začal foukat zlověstný vítr, refrén už jsme nedohráli. Během několika sekund zmizel svět za vodní clonou a místo se proměnilo ve dno jezera z Erbenova Vodníka. Zhaslo světlo a scénu osvětlovala jen zář blesků. Po hodině, když liják polevil - pršet nepřestalo až do konce - Kouťák teplovzdušným ventilátorem vysušil PA rack. Malý Prcínek a Josef Elznic, kteří celou dobu bránili bedny vlastním tělem, vyměnili zásuvky na podiu a pokračovalo se dál. Mikrofony trochu probíjely, Čenda zkoušel chvíli zpívat přes preservativ, který nám laskavě poskytnul někdo z publika. S preservativem to není ono, sundal ho, a raději riskoval. Asi dvě stě lidí tančilo v dešti až do konce, do dvou. TVSMITH se nedostavil.Ubytování jsme měli stejně jako loni v bistru SanTropé v blízkých Libřicích, u Aleny. Alena, paní domu, to je víc než oheň, to je neuhasitelný požár. Když jsme tam dorazili, bylo už venku světlo. Slavný vynálezce žárovky Edison tvrdil, že dvě hodiny spánku je nutnost, a kdo spí déle než čtyři hodiny, je lenoch. Já jsem spal asi tři hodiny, část souboru nešla spát vůbec, někteří se uvedli brzo do stavu těžkého draka, kterého neúnavně krmili až do nástupu cesty do Příčov ve středních Čechách. Byly tři odpoledne, k nebi stoupala vůně pečeného vepře, paní Alena nás vyprovodila až ke dveřím autobusu. SanTropé, Libřice 116, stálá oáza pohody. V Příčovech byla velmi pěkná a hojně navštívená zábava. V přestávce dvě krásné kočičky požádaly o rozhovor údajně pro Lidové noviny, nevypadaly moc připraveně, ale třeba si pak něco vymyslí, to u novinářů člověk nikdy neví. Ptaly se, jak dlouho hrajeme, jestli hrajeme jen po vesnicích nebo i ve městech. Odpověděl jsem, že hrajem asi 35 let, asi 100 krát do roka, z toho 10 krát v prestižním Lucerna Baru v Praze. Ptaly se, kde je to lepší, jestli na vesnici nebo ve městě. Odpověděl jsem, že když hrajeme tolik, tak podobně jako když jíte rýži, nemůžete říct, které zrnko bylo lepší. Pak se ještě ptaly, jestli nás to baví, hrát pořád to samé. Na to se nejlépe odpovídá citátem. Když se ptali Louise Armstronga, proč už čtyřicet let hraje v té a té písničce pořád stejné sólo, tak Satchmo odpověděl: "A vy víte o nějakém lepším?" Psáno v pondělí, když už ty noviny vyšly. Když o nás píšou kladně, tak to jsou - ohó - páni redaktoři, kdyby o nás napsali nějaké nepěkné věci, to by byli hanební pisálci. Hezky od podlahy to o taneční zábavě v Příčovech napsaly v Lidových novinách, dvě redaktorky, Markéta Grosmanová, Kateřina Hejdová. Snad až na ten titulek, Jak se baví český venkov, ale ten měly možná předem zadaný: nebaví se tak jen venkov, baví se tak celá zem. A ta je tak malá, že za pár hodin ji přejedem autobusem snadno z jednoho konce na druhý. Není nezkažený venkov, není nezkažené město. Není žádného rozdílu, všichni jsou dnes všude, jediný rozdíl, který my vidíme, ten je v tom, že v takové Plzni po zábavě je zem víc pokrytá prázdnými kelímky. A to je logické, vždyť Plzeň je střed světa, není to New York, ani Moskva, ani Tokio, je to Plzeň, všechny vzdálenosti ve vesmíru se určují od logického počátku, a ten leží uprostřed spilky v plzeňském pivovaru. Obecnější reflexe k českým tanečním zábavám od Miloše Doležala je pod titulem S taškou somračkou vstříc kocovině v těchže Lidovkách. Bohužel, ani v sezóně Znojma, takové psaní moc díru do světa novin neudělá. Noviny potřebují špatné zprávy, lupiči přepadli banku, nákladní auto přejelo babičku, teroristi provedli státní převrat. Dobré zprávy - lidi se bavili na taneční zábavě, holky se smály i plakaly, někdo se zhulil a všichni se opili, to noviny moc neprodá. Balil jsem piáno, dávali jsme podpisy krásným dívkám na plakáty i na tělo. S jednou jsem se pak dal řeči u panákového pultu. Byla anti, proti všemu, proti Procter&Gamble, proti Adidas, proti globalizaci. Byla proti MacDonald's a proti supermarketům, že prý naše malá hospůdka a náš malý krámek, atd. A líbí se jí nekomerční technopárty, o které mluvila jako o CzechTech. Tak nevím. Šaty, boty, jídla, prášky na praní, prostě hmotu, ty chce lokální, že jede v globální kultuře, to jí nevadí. Milá kočičko! Je tolik věcí, proti kterým je třeba být, ale civilizace mezi ně určitě nepatří. Celý svět je stále hustěji omotáván mnoha sítěmi, sítěmi energetickými, sítěmi dopravními, sítěmi obchodními i sítěmi bufetů, sítěmi komunikačními v několika úrovních od knihkupectví přes televizi až po Web, vodovodem a koneckonců i kanalizací, no a co? Nikdo nám nic nebere, sami si volíme. Zraje víno na Mělníce? Zraje. Roste chmel v Žatci? Roste. Hraje Brutus na taneční zábavě? Hraje. Já jsem pro. Kulturní identita není být proti něčemu, kulturní identita je být pro něco. A že máme to štěstí žít v té svobodnější a bohatší části světa, je prostě štěstí, které si někdy ani neuvědomujeme. V Katovicích, v pátek 10. 8. 2001, kvůli zlověstné předpovědi počasí se chystají zábavu udělat v sále místo plánovaného hřiště. Měli by snad připravit obě možnosti, počasí bývá vrtkavé. Baby Snufkin z Kalifornie v Příčovech nebyli, zdrželi se s natáčením nového CD a mají být o týden později, v sobotu 11. 8. 2001 v Pocinovicích. 2. 8. 2001Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika Sáša Pleska |