Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Kronika: 01-2002

Předchozí: 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 02-2002

27. 1. 2002

Teď je neděle odpoledne, vzduch je v těchto lednových dnech tak čirý, že Ještěd na obzoru pozorovaný z Kralup vypadá jako narýsovaný tuší na kladívkovou čtvrtku. Ve středu jsme hráli v Praze v Lucerna Music Baru, po šestatřicáté. Z večera si pamatuju jen první půlku, a ta byla dosti hustá. Příště si musím dát záležet, abych si zapamatoval víc, má to být ve středu 20. února.

Včera jsme byli v Kralovicích. Poprvé jsme tam hráli někdy v roce 1981. Dostavili se i pamětníci z té doby, přišli se podívat i členové Oxfords, kralovické bigbítové skupiny z šedesátých let. Věkové rozpětí v publiku bylo tak asi od 15 do 60 let, ovšem jako na každé taneční zábavě, nejmladšímu účastníku/účastnici mohlo být -3/4 roku, podrobnosti a přesné údaje a statistické rozdělení vzhledem k charakteru akce není známo. Byl to hezký bigbítový večírek.

Otázka pro drogovou poradnu: Může se kůň zhulit, když se pase na konopném poli? A může-li se zhulit, smí tak učinit? Je zhulování koňů postižitelné nějakým zákonem? Jaká je větší než velká koňská dávka?

Zhulujou se sloni
Od neděle do soboty
Letos jako loni
Zhulujou se přes choboty
Pan šéfredaktor webových novin Neviditelný pes napsal minulý týden podčárník/fejeton o usmívání na potkání. Že se zahraniční hosté z hotelu (v lepší pražské čtvrti) usmívají víc než stálí obyvatelé. V diskusní čtenářské odezvě zdůvodňovali mnozí, že se nemůžou usmívat, protože se dívají na zem, aby nešlápli do psího hovínka. Ovšem, v takovém případě není vhodné použít spojku protože - protože se nejedná o příčinu, ale souběžný jev. Kdo na toto myslí, nejspíš se zároveň nebude chtít ani usmívat. Místní rozdíly v potkávací úsměvnosti asi nějaké budou. Nejvíc se prý usmívají v Americe. V každoročním přehledu The World Factbook americké CIA jsem o tom zatím nic nenašel.

Jednou na kapelním zájezdě jsme se s Křižákem v půl šesté ráno přesouvali přes frekventované náměstí z nočního podniku na hotel. My jsme se usmívali na celý svět, ale nikdo z těch, co pospíchali na ranní, se moc neusmíval na nás. Náhle jsem při pohledu na zem uviděl stokorunovou bankovku. Po prokalené noci jsem myslel, že je to haluška, řekl jsem to Křižákovi, ten ji ale viděl taky, tak ji zvednul a ještě hlasitě okomentoval: "To říkal přece Baťa, že peníze leží na zemi, jen je zvednout." Naráz se zdálo, že ti, co se na nás předtím jenom neusmívali, že se přímo zarputile mračili. A to se stalo někdy před sedmi, osmi lety přímo v Hradišťu, na vlídné a úsměvné jižní Moravě.

Ve čtvrtek budem v Plzni ve Svornosti, v pátek na Kladně v Klubu 19.

--------------
Tomáš Baťa - moravský továrník, odpůrce alkoholu, symbol pracovitosti a píle; jeho duch je místy stále ještě živý.

20. 1. 2002

V sobotu jsme hráli v Roudnici nad Labem. Hezký klub, na pravém břehu Labe. Až pojedete v pátek nebo v sobotu večer vlakem s neonovými svítícími okny po trati Praha-Drážďany, podívejte se přes řeku, jestli se v klubu neděje něco, kvůli čemu by stálo za to vystoupit, přejít most a být u toho. Já jsem tam vystoupil a byl tam. Rock se v klubu hraje pravidelně, rezidentní kapela Vynález zkázy zve předkapely a pokapely z celé republiky. Zahajovala (heavy)metalová skupina Století nudy z Hronova, mají dvě kytary a klávesy, zvuk mají hodně hustý, hráli i zpívali s nasazením, na začátku do prázdného parketu. Název Století nudy by se dal interpretovat i jako Století nahoty, ale to by se k metalu nehodilo.

Dění na klubovém podiu se snímá videokamerou a promítá na protější stěnu vzdálenou tak deset metrů. Technika zde zprostředkovává skutečnost pro ty, kterým by se při přímém pohledu zdála příliš silná. Medusa ze staré řecké báje měla natolik hnusnou hlavu, že kdo se na ni podíval, zkameněl. Bájný hrdina Perseus, když jí tu hlavu měl useknout, musel sledovat její odraz v zrcadle svého štítu. Kdyby projektor zapojili do počítače, daly by se tam promítat texty k songům.

Domácí kapela hraje zvukově pestrý rock, bohatý na melodie a harmonie. Předváděli repertoár z právě chystaného nového CD a atmosféru v klubu náležitě rozvařili. Když jsme po těch dvou kapelách kolem půl jedné nastoupili my, byli jsme již velmi nalomení. Úplnému zničení zabránila snad jen skutečnost, že v klubu se neprodává víno ze sklepů Lobkoviczkého zámku. Ani taková nezpochybnitelná hodnota, jakou je roudnické víno, není doma prorokem. Po třetí ráno, kdy jsme končili, naše výslovnost už nebyla vzorově scénická. Klub je vybaven polštářovým sedacím i polehávacím nábytkem, což u četných mileneckých párů vyvolalo potřebu líbání, petingu a neckingu. Byl tam taky Míra Blažek, a trochu fotil.
Roudnice 020119, foto Míra Blažek

Obrázky jsou na serveru Olympus
Po dlouhé době jsme provedli píseň Bufe bufe bufe bufeťáci z alba Deme na to. Je to song z roku 1978 věnovaný nejslavnějšímu českému automatu Koruna v Praze na Václavském náměstí. Když jsme to album uváděli, v roce 1998, hráli jsme tu píseň živě v megastoru Bonton, vlastně v prostorách původního automatu Koruna. Ani v nejbujnějších fantasiích by nikoho nenapadlo, že v Praze jednou bude obchod s muzikou z celého světa, zrovna v Koruně, tenkrát provozované přímo Ústředním výborem. A přitom je to zcela logické: kde jinde? V kantýnce, která je v dnešní době dost nóbl, k té příležitosti objednali klasické jemné párky, kterými celý podnik zasmradili jako za starých časů, a podávali proslulý jahodový koktejl. Vzpomínky se dají vyvolat, ale čas se nedá vrátit. V tom devadesátém osmém, když jsme večer podnik v těžkém draku opouštěli, Kouťák za tichého konsensu přítomné policie načůral před vchodem do ozdobné průduchové mříže okolo stromu. Celé to vidím trochu jako nepravděpodobný opakovaný sen, ale jsou z toho fotky, tak to určitě je všecko pravda.

Ve středu hrajeme v Lucerna Music baru na druhé straně Václavského náměstí, než byl slavný automat Koruna. Ve fotoalbu jsou odtud dva obrázky z prosince loňského roku. A i o tomto místě máme v jedné písničce řádek. Ty kdo hledáš pod nápisem prodej ze songu Nezlobte se, že vás ruším, z roku 1980, je o inzertní vývěsce právě v pasáži Lucerna. Ani nevím, jestli tam ta vývěska nevisí dodnes. V sobotu jsme v Kralovicích na okrese Plzeň sever.

14. 1. 2002

V sobotu jsme hráli ve Volduchách. Přijeli jsme pozdě, poslední čtyři kilometry nám trvaly půl hodiny - s kopce po neposypané silnici, která nesla zjevné stopy sáňkování a lyžování. Letos je hodně sněhu. Může za to globální oteplování, stejně jako když je málo sněhu. Zábava se pěkně vydařila. Ke konci se přišel podívat Emča ze skupiny Požár mlýna, která ten večer hrála v nedalekých Rokycanech.

Tak ahoj, řekl nám v neděli na zkoušce Tomáš Liška, jede na měsíc do Afriky, na basovou kytaru ho po tu dobu zastoupí Petr Bradáč. V sobotu budeme v Roudnici nad Labem v S klubu společně se skupinou Století nudy a skupinou Vynález zkázy.

Jak vnímají zvířata hudbu? Mají hudební sluch? Určitě mají smysl pro rytmus. Třeba koně v zápřahu klušou synchronně. Smysl pro rytmus možná prostupuje celou přírodu. U koňů se impulsy přenášejí řemením, synchronní klus je výhodou. Co včely? U bzukotu se impulsy přenášejí vzduchem. Je pro včely výhodné bzučet na jednom tónu? A jestli na jednom tónu, ve fázi nebo v protifázi?

Zdivočelý včely
Zní violoncelly
Kdybych slyšel tolik cell
Tak bych taky zdivočel
Dávali jsme interview pro noviny Mladá fronta (a už) dnes. Jeden dával Vláďa Hasal, druhý jsem dával já se Zbyňkem Šlajchrtem, v podstatě na stejné otázky. Na článek bylo málo místa, něco se muselo krátit, smysl se nicméně podařilo zachovat. Celé nezkrácené interview teď nemám, tak jen kousek. Na obvyklou otázku pana redaktora, "Jak dlouho bude ještě Brutus fungovat?", jsme vymysleli tuto odpověď: "To se ptají noviny často, na takovou otázku. Bůh existuje věčně, ale v poslední době se zdá, že moc nefunguje. Brutus nebude fungovat tak dlouho, ale náš rock and roll bude existovat i fungovat věčně. Možná že Brutus se stane institucí a bude existovat i fungovat po staletí, jako Vídeňští filharmonici nebo Britské království. Tyhle noviny budou fungovat nejdéle do rána, kdy vyjdou naposledy, a od té chvíle přestanou i existovat. Kdo ví, je nešťastný, protože vědět, znamená nemít naději. Kde je jistota, není hra. Nedávno byla na toto téma v radiu diskuse. Nejlepší ovšem je tušit. Kdo tuší, toho nic nepřekvapí. Pojďme tedy všichni tušit a nenechme se překvapit."

6. 1. 2002

Tři králové se zničili do té míry, že zapomněli, jak se jmenujou. Tak napsali jen iniciály:

K. M. B.
Děkujeme všem za přání do nového roku.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska