Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Kronika: 02-2002

Předchozí: 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000

Následující: 03-2002

25. 2. 2002

Ve středu v Lucerna Baru jsme hráli před plátnem, na které se promítaly televizní přenosy z hokejových zápasů na olympiádě v Salt Lake City. Atmosféra v sále toho byla plná, Zbyněk dokonce jednu chvíli utekl z podia. Nic naplat, dnes se nelze před prostředky hromadné sdělovací masáže ukrýt ani v hudebním klubu. Nějaká mužstva ten večer vyhrála, jiná prohrála. Stejně jako já si přesně nevybavuju, kde leží Salt Lake City, většina Američanů nebude vědět, kde v Evropě přesně leží Česká republika. Spíš asi znají Českou republika podle bývalého majitele Lucerny a dnešního presidenta Havla, nebo ještě spíš podle pardubického Semtexu.

Kolem továrny na Semtex jsme projížděli v pátek ve chvíli, kdy zábava v Kostěnicích už pomalu měla začít. Předtím jsme půl druhé hodiny strávili popojížděním v dálniční zácpě. Začali jsme s víc než hodinovým zpožděním a poděkováním všem, kteří vydrželi čekat tak dlouho. Sál nicméně nebyl plný. Pokud by to tak vypadalo i jindy, pomohlo by k udržení kapely snad už jen prohlášení bigbítu za umění a čerpání státní podpory. Na rozdíl od sportovců, umělcům se po výkonu nezkoumá moč. Michal dodává: naštěstí. Na bubny tloukl Vladěna. Silně jsme se pobavili. Peklo pod podiem mají v Kostěnicích vyzdobené pracemi ze školní výtvarky. V tomto kulturním prostředí jsme se dozničili, Pepa sjížděl schodiště na nalezených sáňkách, Kouťák chvíli seděl na podlaze a pokoušel se o Když losos táhne bílou peřejí, nakonec zaujal pozici ležícího střelce. Po páté ranní jsme odjeli do penzionu Bílá Vrána v Bohdanči, kde jsme měli domluvený nocleh. Šel jsem ihned spát, zatímco odolnější část souboru se rozjařovala až do půl desáté. Po výborné česnečce a kulinárním obědě jsme se vypravili do Rakovníka.

Pyžamový ples v rakovnickém Maxu - Domě Osvěty zahájila ostrým bigbítem s rozbudovanými texty plzeňská skupina Pod stolem. Jejich CD Natvrdo teď poslouchám. Pak jsme hráli my, končilo se po půl druhé. Dívky v pyžamech byly půvabné, večer neměl kaz, viz fotografie Míry Blažka. Těšíme se na další podobnou akci. V sále Kulturního centra, o tři sta metrů dál, hrála současně skupina Katapult. Ve chvíli sepisování této zprávy nevím o průběhu nic.

V úterý budeme v Suchdole na koleji v bývalé menze, dnes Klub C. K epizodickému vystoupení se chystá skupina Brutus Revival. Při jejich loňském citlivém provedení písně První polibek se nejedno oko zalesklo slzou dojetí.

18. 2. 2002

Do Heřmanovy Huti v sobotu jsme přijeli se zpožděním, v autobusu hned v Rakovníku bylo nutno vyměnit nějakou trubičku a Michal vyměňoval kolo po cestě autem z Prahy. V sále se netopilo ústředním topením, ale měli tam na zemi mnohakilowattový elektrický foukač horkého vzduchu. Foukal ovšem vzduch studený, tak jsme vytáhli náš, naftový. Na bubny hrál Vladěna a první půlka zábavky měla rychlý spád. Po posilující přestávce se postupně začal vytrácet smysl pro vnímání času. Všechno, včetně zdemolovaných záchodů, kdy byly zvratky už před začátkem, připomínalo herojské doby rozjetých západočeských zábav ze začátku osmdesátých let. V publiku byli i staří psi, kteří ty doby pamatují. Ti, kdo přijeli z větší dálky, určitě nelitovali dlouhé cesty. Mladí punkeři si objednali Sheena is a punk Rocker od Ramonů, chlubil jsem se tím, že jsme viděli Ramony živě. Nu, třeba se ti punkeři někdy budou chlubit, že viděli živý nás. Pivo se čepovalo do skla z místní výrobny půllitrů a štuců. Když jsme opouštěli sál, elektrický foukač stále ještě foukal studený vzduch. Chtěli jsme ho vypnout, protočili jsme kolečko termostatu, a ejhle, začalo to hřát, ve tři ráno, když už bylo po všem.

Zbyněk Šlajchrt vydává doma nahrané sólové album patternal{"Hemispheres Combat"}. Je na něm kláveso-kytaro-počítačová hudba kombinovaná se saxofonem. Boj z názvu je skrytý pod povrchem, zní to vyváženě a souměrně, jak ostatně signalizuje kruhová grafika na obálce.

Demáč taky vydává Michal se skupinou Second Band, sestávající z hudebníků, kteří všichni hrajou normálně někde jinde. Jsou na něm živáky rhythm and bluesové a rock and rollové klasiky.

Ve středu večer budem v Lucerna music baru v Praze, v pátek v Kostěnicích v sokolovně a v sobotu v Rakovníku v sále Max na pyžamovém plese společně se skupinou Pod stolem. Dostali jsme dotaz, zda se na pyžamový ples opravdu chodí v pyžamu. Chodí, a to už z domova. To je zajímavý jev, když přijede do Rakovníka plný vlak lidí v pyžamu, nikdo se nediví, ale když jeden, dva lidi v pyžamu nastoupí v Budějicích nebo na Moravě, tak to působí extravagantně. Funguje tu zákon požadující jednotnost vzhledu podle většiny. Jakékoli pyžamo lze považovat za jakoukoli uniformu. Bylo by zajímavé pátrat, do jaké vývojové linie podobný zákon funguje, u ptáků je smysl pro jednotný vzhled známý, bílá vrána to má vždycky komplikované. Jak to mají ještěrky a želvy, to nevím, žížalám to snad nevadí, stejně se nevidí.

10. 2. 2002

V sobotu jsme byli v Chanovicích. Kulturák je přeměněn v klub se sedacím a polehávacím nábytkem. Bar a hospoda byly plně funkční. Luboš s Andreou z Bílé Vrány přivezli z Křepic na Moravě dvě láhve výborného výstavního vína. Také se oslavovalo několik nakumulovaných narozenin, po přestávce, která se trochu protáhla, byla většina souboru již hodně obveselená. Jak dopadnul Napoleon u Waterloo, lze proti tomu považovat za vítězství. Čas vyměřený na produkci jsme přetáhli o víc než o hodinu, ale skoro nikomu to nevadilo, protože většina publika se pohybovala ve stejné dimenzi. I příští vystoupení máme v západních Čechách, v Heřmanově Huti. Jezdili jsme tam už v osmdesátých letech jako Kyklop. Naposled jsme tam byli v roce 1993, pamatuju se, že jsem tam tenkrát jel v pátek večer vlakem, sál je blízko nádraží. Asi už tam bude všechno jinak, tak jsme napjati očekáváním.

V náborovém textu jedné firmy na kódování a utajování všeho se zmiňuje služba Echolon, která čte úplně všechny e-mailové zprávy i přílohy, vyhodnocuje je a... komu je předává, už tam nebylo, nebo jsem to zapomněl. To ovšem netuší, že už dávno před rozšířením e-mailu nám telefony odposlouchávala služba Ucholon, vyhodnocovala je a výsledky předávala do Pekingu k výkrmu čínských vepřů.

Na radiu polské Trójce byl zrušen pořad Manniak, který uváděl rock and roll mimo hlavní komerční proud. Nevím, co se tam stalo, autor Wojciech Mann působil v tom radiu víc než třicet let a pořad měl mnoho pravidelných posluchačů po celém světě. Snad se s něčím podobným objeví někde jinde. Stejně jako u energie, platí zákon zachování i u rock and rollu: může se přeměňovat na různé formy, ale je nezničitelný a je tu stále.

2. 2. 2002

Dnes to venku vypadá, že začalo jaro, už čtvrtý večer zpívají ptáci, všimnul jsem si, že rozkvetly kočičky. Příroda začíná plnit jarní funkce. Rostliny všechno dělají v noci a už několik nocí po sobě je teplota tak vysoko nad bodem mrazu, že by se snad dalo hrát i venku bez rukavic.

Ve čtvrtek jsme byli v Plzni ve Svornosti v Doubravce, jen asi 3 km od středu světa. Střed světa lze virtuálně umístit kamkoli, ten večer jsme ho umístili na spilku v Měšťanském pivovaru. "Je tady skoro úplná tma, nedá se natáčet na video", postěžoval si Velký Prcínek. "Tak natoč tu tmu", doporučil Kouťák.

Natočená tma v Plzni
V pátek jsme hráli na Kladně v Klubu 19. Je to klub s pravidelným programem, o němž se lze dočíst na pravidelně aktualizovaných webových stránkách. O výborný zvuk se postarala rakovnická firma Elza. Dostavili se členové kladenské skupiny The Teplo, kteří ten večer vystupovali v Kutné Hoře, bohužel už po konci a autem, tak jsme spolu nemohli dát ani písničku, ani panáka. Navíc, stejně nepijem. Klub se ukázal být příhodným místem pro rock and roll, početní účast publika byla nemalá a celá akce se zdála být podařená. Když všechno dobře dopadne, bude další podobná už na podzim letošního roku.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska