Domů Cestovní plán Přehled vydaných desek Texty Básničky a říkanky Fotogalerie Kronika - poslední díl Historie skupiny Návštěvní kniha Kontakty |
Kronika: 04-2003Předchozí: 03-2003 02-2003 01-2003 12-2002 11-2002 10-2002 09-2002 08-2002 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000Následující: 05-2003 28.4.2003Ve čtvrtek jsme byli v Brně v klubu Babylon. Příjezd ke klubu by ucpaný limuzínami za 2 miliony, majitelé se naštěstí všichni znali, byli to příbuzní, kosovští bratranci, tak místo našemu autobusu organizovaně uvolnili. Na majitele jediné škodovky spojení nebylo, tak jsme ji museli poponést. Začínala skupina Bude nás 8. Hráli ve stylu funky, texty měli anglické, směřují do Evropy a do světa. Na adresu jejich webu jsem se zapomněl zeptat. Pak jsme hráli my. Měli jsme hrát dvě a půl hodiny a ani jsme moc nepřetáhli. Na konci u vchodu chroupaly pod nohama kousky vydrolené zdi. V Babylonu se lezlo po stropě! Někdo utrhnul desku z podhledu, a ve zjevné snaze to zamaskovat, odešel s ní pryč.V pátek jsme byli v Olomouci v S-klubu společně se skupinou Quercus. Měli výbornou domácí slivovici, ale bohužel jen jednu láhev. Přišlo dost málo lidí, ti nejvěrnější se sjeli z blízkého i vzdálenějšího okolí. Na podiu foukal průvan od nějaké klimatizace, až se mi z toho rozslzely oči. Spali jsme v hotelu naproti nádraží. I v čínské restauraci, kde jsme obědvali, byl, jak si myslí větrači, zdravý jarní průvan. Chtěl bych věřit, že stejně jako je dnes kuřákům zakazován zlozvyk kouření, bude jednou větračům zakázán zlozvyk větrání. V sobotu jsme byli v kulturním domě v Košeticích na okrese Pelhřimov, znovu po třech letech. Moc se to tam nezměnilo, i elektrická zásuvka v šatně je pořád polovytržená. Divný stesk na duši padne na takovém místě. Zábavka se vyvedla, čtyřhodinový repertoár se podařilo skutečně přehrát za 4 hodiny. 22.4.2003Teď je úterý ráno po velikonocích, venku tma a začínají zpívat ptáci, tak to by mohlo být jaro! V radiu discjockey hlásil, že ta láska musí být úžasná věc, když je o ní tolik písniček. Ve středu jsme byli v Lucerna Music Baru v Praze, zvuk na podiu byl křišťálový. Místo Michala, který jel na zájezd s muzikálovým divadlem, zpíval Ivan ze skupiny Dr. Feelgood Revival. Večer jako obvykle pokračoval škodlivými nápoji u spodního barového pultu a byl zakončen spontánním happeningem v autobusu. To znám pouze z kusého vyprávění některých účastníků, protože jsem jel taxíkem do Kralup.V pátek jsme naložili nástroje do malého pronajatého autobusu a jeli do Tanny v Německu. Načali jsme třílitrovou láhev božkovského rumu od chlumecké divize. Než jsme dojeli k hranicím, byla prázdná, ale Žlutey s Pepou nabrali ještě půllitrovky u pumpy v Chomutově, tak jsme vystačili až na místo. Zatímco Lucerna Bar připomíná buržoazní salon, ve vesničce Tanna se hraje v bývalém kravském chlévě. Velikonoce se tam slaví od soboty ráno od 0:00, protože o Velký pátek se z náboženských důvodů zábava uspořádat nesmí. Oslava velikonoc je velkolepou a významnou rockovou událostí, sjíždí se tam publikum z celého Německa. Vypadalo to jako v památných 70-tých letech dvacátého století. East Blues Experience hráli do šesti, v osm jsme se Zbyňkem šli spát, usnout se mi nepodařilo, když jsem v jedenáct opouštěl lehátko, u barového pultu stále ryk, Kouťák v hubertusu klečel na dvoře u ohně a zpíval trampské písně. Tvrdé jádro souboru kalilo s panem pořadatelem Matthiasem a částí skupiny Hayden celou dobu. Odjížděli jsme po poledni a personál už rychle chystal místo pro odpolední a večerní pokračování. Do Rakovníka jsme dorazili před pátou, přesedli do našeho autobusu a odjeli do Spáleného Poříčí. Sál se od doby, kdy jsme tam byli naposled, vylepšil. Přišlo mnoho krásných dívek a dělaly ladné pohyby. Technická sekce souboru prohrála nejprve na body, protože Pepa nekontrolovatelně tančil na podiu, a pak i K.O., když tam padl a usnul. Se Žlutým jeli pak ještě do Lampy v Plzni, kde to prý ve stejném pořadí zopakoval. V neděli jsme byli v Radošovicích u Vlašimi. Dostavili se opravdoví červení Brutusové, ve vatovaných kostýmech, s vatovými kytarami a s obrovskými velikonočními rákoskami. Velmi jsme se obveselili. Velikonoce jsou prehistorickým svátkem plodnosti. Velikonoční kraslice, které dodnes malují krásné paní a dívky, by se daly interpretovat jako upozornění tady je volné vajíčko. . . . Prázdné Masarykovo nádraží v půl šesté ráno profukoval zimomřivý průvan. Vlak do Kralup jel až za hodinu, z velikonočních kraslic jsem nikde neviděl ani skořápku. 14.4.2003Našly se klíče: Minulý týden ve Stražově jsme vyhlašovali nález klíče. Když si pro něj majitelka konečně přišla, už byl zase ztracený. Teď ho máme.7.4.2003Vypadá to tady jako na nádraží a v bufetu zároveň, stálo v SMS, kterou jsme v autě z Prahy přijali předminulou středu od části souboru, která autobusem dorazila do Alfy v Plzni před námi. Dům má asi sálů víc, bigbít se provozuje v sále se secesními železnými sloupy a stolky k stání. Stolky k stání je výborný nápad, zejména uprostřed Plzně, v jámě lvové. Není zde sedících spících, kdo ještě může, stojí, kdo nestojí, leží, připraven k odvlečení. Kdyby takový sál nebyl dost plný, dojem by byl skličující. To ovšem nebyl případ toho večera. Zábava byla krátká a bezprostřední. Zvuk na podiu byl špatný, ale kouzlem místa jsme si přivodili opilost tak rychle a v takové míře, že to skoro nevadilo.V sobotu potom jsme byli v kulturním dancingu Milavče. Hraje se tam pravidelně, my jsme tam byli poprvé. Zábava tam byla hustá, na sále se po konci povalovala spousta pivních kelímků. Kromě opilců, jejichž řev bylo slyšet ještě dlouho během balení aparátu, tam bylo i dost krásných dívek, které však v té chvíli už dávno zmizely neznámo kam. Minulé úterý jsme byli v Praze v Suchdole na kolejích Vysoké školy zemědělské. Přijel jsem tam z 15 km vzdálených Kralup na kole krajinou starobylého osídlení kolem Levého Hradce. Když mě, s lahví bikavéru v aktovce, tlačícího kolo do kopců v Úholičkách a Úněticích, předjížděli cyklisté v sportovním tričku, začínal jsem mít trochu obavy z cesty zpátky všemi těmi zatáčkami. Na koleji se opět potvrdilo, že výživa národa je ve správných rukou. Zemědělství nám dává víno, koně a husy, stejně tak jako chmel, krávy a prasata. Co všechno nám dává husa, o tom už jsme snad psali, i když ne husím brkem. Ochočená husa se od volně žijící husy odlišuje především vypaseností. Když není dost vypasená a nemá přistřižená křídla, na podzim, v čase touhy, odletí se svými divokými družkami. Koně jsou potřeba na sázky a na žíně. Kdyby nebylo koní, nebyly by smyčce a žádný symfonický ani komorní orchestr by nemohl hrát a nemohlo by se konat ani Pražské jaro! Zpátky do Kralup mě i s kolem odvezli autem dva bráchové z Horoměřic. V pátek jsme byli v Komárově u Hořovic. Sokolovna - divadlo je postavena v době rozkvětu západočeského průmyslu, na začátku dvacátého století. Hráli jsme na hlubokém a vysokém jevišti, kde by šla klidně inscenovat Vojna a mír, a dojem by byl docela realistický. Realistická by byla i zima, která z Ruska vypudila Napoleona. Zednickým vysoušečem činným po celou dobu se dala pouze nepatrně zmírnit. Zábava se velmi vyvedla, pan pořadatel si pochvaloval vysokou návštěvu. V sobotu jsme byli ve Strážově na Šumavě. Tam to bylo nejhustější. Sál byl plný až do dvou, kdy jsme končili po přídavku několika klasických rock and rollových opusů. Na konci jsme se dostali do stavu, kdy i řiditelná vzducholoď je neovladatelná, byli jsme naplněni heliem a stoupali jsme ke Slunci. Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika Sáša Pleska Předchozí: 03-2003 02-2003 01-2003 12-2002 11-2002 10-2002 09-2002 08-2002 07-2002 06-2002 05-2002 04-2002 03-2002 02-2002 01-2002 12-2001 11-2001 10-2001 09-2001 08-2001 07-2001 06-2001 05-2001 04-2001 03-2001 02-2001 01-2001 12-2000 11-2000 10-2000 07-08-09-2000 06-2000 05-2000 04-2000 03-2000 Následující: 05-2003 |