Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
08-2003

Kronika: 07-2003

28. 7. 2003

Přišly s Medvědem

V pátek jsme byli v lesoparku v Újezdě u Hořovic. Dostavily se zástupkyně berounského pivovaru Medvěd s izolační kabelou plnou produktů. Ještě před začátkem jsem ochutnal dva kelímky černé čtrnáctky. Do konce zábavy těch kelímků bylo nejmíň šest, to už jsem oběma Medvědicím sliboval věčnou lásku a manželství. Prvotní malátnost z hustého piva jsme po přestávce setřásli a bigbít se docela rozjel. Že spěcháme s ranním odjezdem na festival do Malé Skály jsme zapomněli, do Rakovníka jsme přijeli v pět.

Na Turnov

Probudil mně Vladěna v půl deváté, omyli jsme se, a bez snídaně, zato s motovicí v hlavě, jsme nastoupili do malého autobusu směr Turnov. Zatímco ostatní se oddali detoxikačnímu spánku, sestavil jsem a dvakrát přes kopíráky přepsal seznam songů na vystoupení, aby měl každý svůj kus. Těch pár písniček by se dalo odehrát jen na ohlašování, ale na festivalových podiích často není dobře slyšet a rozumět, dokonce někdy pro samé dýmy a světla není ani vidět. Během cesty jsem taky našel dvoulitrovou PETku s roudnickým červeným načatou minulý večer a dorazil ji.

V extrému každý na svém

Festival v Malé skále se ukázal být velkou akcí, skvělé počasí, šťastně zvolené místo na louce. Organizace byla dokonalá včetně tištěného aktualizovaného programu a zázemí pro účinkující s minerální vodou, pivem dvanáctkou a kuchyňkou. Můj náskok v červeném víně dohnal zbytek kapely hravě rychlopalbou panáků. Do osmi hrnků jsem rozsypal čtvrt kila kafe Columbia z Masarykova nádraží, zalil, a šli jsme nahoru. Dojem trochu kazilo, že se hrálo na dvou podiích. V případě extrapolovaném do extrému by se dal takový festival uspořádat na tolika podiích, kolik je kapel, všechno by se to pěkně ozvučilo a odehrálo během dvou hodin, začalo by se v pátek ve čtyři odpoledne, už v sedm by pořadatelé rozdělili tržbu a šlo by se domů. Uvolnil by se tak celý víkend.

Spása podle Gaia Mesiah

Po nás hrála kapela Gaia Mesiah, podle názvu i podle textů na webu spasitelé země, muzika je strhující, okamžitě jsem se stal jejich fanouškem. Divím se, že se spokojují jen se zemí, obecně by šlo spasit i slunce, hvězdy, vesmír a všechno, co je, i co není, včetně toho, co bude i nebude. Hledal jsem nedokonavý vid od spasit, to by mohlo znít spasovat, tedy spasované to mají výtečně.

Překop v Jesenici zastavil Brutus

Člověk bez jídla vydrží řadu dní, my jsme nechtěli riskovat ani den jeden, poobědvali jsme a zamířili do Plasů. Vybrali jsme tu nejrychlejší cestu po dálnicích a silnicích první třídy přes Prahu, Kralupy, Slaný, Krušovice, Jesenici a Kralovice. Přes Plzeň se nedalo jet, protože vnitřek Prahy byl zablokovaný přípravou na koncert Rolling Stones a jízda po obchvatu by mohla trvat moc dlouho. Přes Rakovník a Čistou by to bylo o pár kilometrů blíž, ale po horší silnici. Všechno parádně vycházelo až do Jesenice, kde nás zastavil pět metrů hluboký překop. Šílenou objížďkou po lesní cestě přes Svatý Hubert jsme se ocitli v Čisté, které jsme se chtěli původně vyhnout.

Měli zaplatit pokutu

Když jsme přijeli do Plasů, Bradavice právě končila, slyšeli jsme jen dva songy. Škoda, se zpěvákem Emčou Hrubým jim to zní správně řízně a jsou v nejlepší formě. Začali jsme v půl deváté, ale šanci přehrát připravený tříhodinový blok v limitu jsme promarnili ohlašováním pozdravů a zařazováním čísel na přání mimo program. Zvuk na podiu byl příjemný a rozjezd na festivalu v poledne přispěl k tomu, že bigbít byl opravdu Big. Možná se nám to ale jen přes clonu zdálo. Ani si nepamatuju, jestli fungovala G-cisterna, ba ani jestli tam vůbec byla! Na konci už nešlo pouštět hudbu z kazet. Možná by šlo, ale pořadatelé by museli zaplatit pokutu. Měli to udělat, aby stát měl dost peněz na soudy a policii, aby se mohlo lépe a všude zamezovat rušení klidu poctivých občanů a aby se mohly řádně vybírat pokuty.

You can’t say we never tried

V neděli večer jsem vzal zapalovač na Angie a šel na Rolling Stones do Prahy na Letenskou pláň. Vzpomněl jsem si na to, jak za komuny jsem na tisícihlavé taneční zábavě v Dnešicích u Dobřan vyhlásil, že Stouni by mohli být na největším stadionu na světě, na Strahově, ale že by museli nejdřív odejít ti, kteří to všechno kazí. Použil jsem jiný výraz. Z publika tehdy zazněl silný hlahol, potlesk a výkřiky Svoboda. Buď tam zrovna nikdo nehlídal, nebo spíš přítomní kontroloři si mysleli totéž, nebylo z toho tenkrát nic, ani dočasný zákaz vystupování. Když v neděli na Letné Stouny uváděl Havel, mluvil o prvním Strahovu v roce 1990 jako o symbolickém dovršení revoluce. Co se od té doby změnilo? Počítače a sítě byly, gigahertzové telefony byly, vlastně jediné, čemu bych tenkrát nevěřil, je kupovaná čistá voda v lahvích z plastu, jak ji dnes pijeme. Hlavní dva Stouni letos slaví šedesátiny, moc pěkně si dali Little Red Rooster. To je první písnička, kterou jsem od nich v radiu slyšel. Možná jsem ten odstavec měl rozvést na téma všichni stárnem, jen rock and roll je tu, aby zůstal? Na Angie celá pláň čekala marně.

21.7.2003

V pátek jsme byli ve Stupně na hřišti. Stupno v kopci, pod kterým leží ono hřiště, přechází v městečko Břasy. Z Rakovníka je to, co by kamenem dohodil, a i kopcovitá krajina má podobný ráz. Zábavu tam nepořádali už dlouho, a tak jsme byli plni napětí, jak večer dopadne. Tančilo se divoce od samého začátku a místo se postupně zaplnilo. Bylo dost horko, pivní výčep byl v obležení. Pivní stánek s Prazdrojem by ovšem publikum, které přišlo, přetížilo i v mrazu. I zdánlivě tak jednoduchá činnost, jako je čepování piva, vyžaduje um a cvik. Předpokládáme, že pořadatelé sportovci budou na další kolo v této disciplině pilněji trénovat. Obveselení bylo nakažlivé. Udělali jsme přestávku, doobveselili se a přetáhli plánovaný konec asi o hodinu. Zvuk na podiu byl překvapivě dobrý, navzdory střeše z vlnitého plechu. Na plech tam byl kdekdo, dvojice si to rozdávaly rovnou na asfaltu. Asfalt před trávou má tu výhodu, že je vidět, kde je čistý a suchý, a nelezou v něm mravenci. Do Rakovníka jsme přijeli po sedmé ráno, to opravdu nemohu pochopit, co jsme celou tu dobu dělali, když jsme přece končili kolem druhé?

V sobotu jsme jeli na Máchovo jezero. Ani jsem moc nespal, vzbudil jsem se s hukotem v uších o půl druhé, a za hodinu autobus vyrážel z Rakovníka. Cesta přes Slaný a Mělník je chudá na osvěžující pumpy, Kouťák už od půlky vykřikoval, že je dehydrantovaný. V Liběchově jsme se pokochali pohledem přes vodu na českou nejsilnější uhelnou elektrárnu téměř kýčovitě nasvícenou odpoledním sluncem. Prcínek nakoupil desítky kilogramů silně aromatických meruněk prý na džem. To jsem zvědav, jestli je místo zavaření nezkvasí na meruňkovici!? Nu, zkvasit se dá dodatečně i marmeláda. Zábavka na pláži byla velmi milá a po přestávce i dost hustá. Příští měsíc ji zopakujeme. Místo s výhledem na zříceninu Bezdězu má svoje zvláštní kouzlo a není divu, že básníka už před skoro dvěma sty lety inspirovalo k slavným veršům. Možná, že za čas budou na básníky působit podobně zříceniny dnešních vojenských objektů, zahrabané hluboko v zemi.

Psala nám Klára, že by její devítiletá sestra Markéta chtěla, aby skupina Brutus vydržela hrát ještě dlouho, že se těší, až půjde na koncert. Začínáme tedy jíst samá dietní jídla a pít výhradně dietní nápoje, abychom se dožili chvíle, až Markétě bude patnáct!

14.7.2003

V pátek jsme byli v Poděvousech. Stejně jako před šestnácti lety, kdy jsme tam byli poprvé, se hraje na nekryté části podia. Mezi prkny podia jsou velké mezery, do kterých propadají kabely a nohy od piánové židličky. Propadly tam taky nalezené klíče s koženým přívěskem a duralovým otvírákem, které jsem bez odezvy vyvolával.

Našly se klíče!
Vzduch voněl jehličím ze sousedního lesa a ostatními vůněmi venkova. Nad jedním z okének v přístavku stálo lakonicky jednoznačné: ALKOHOL. Udělali jsme přestávku, okénko navštívili. Krásné dívky byly náhle ještě krásnější. Chtěli jsme původně končit v jednu, ale bujará nálada na tanečním parketu nás svedla k přidávání klasických opusů a skončili jsme ve dvě. Do penzionu ve Staňkově jsme se dostali ve čtyři. Vstal jsem v osm a šel nakoupit popisovače na trička a snídani. V samoobsluze měli velký výběr nápojů, včetně vín nejnižší cenové hladiny v lahvích a pestře potištěných krabicích. Koupil jsem noviny se zprávou o objevu nejstarší planety.

Ten balon nám uniká
Nosný plyn z něj uniká
V jedenáct jsme vyrazili přes Plzeň a Prahu do Šumperka. V Praze jsme stavěli pro zapomenutý Pavlův cestovní pas. S hodinovou zastávkou v Kopičáku u Chlumce jsme tam dojeli ve čtvrt na osm. Dvůr kulturního domu, kde se hraje, je ze čtyř stran obestavěn jako zámecké nádvoří. Zvuk tam je velmi libový a navíc ani moc neproniká ven, paní pořadatelka říkala, že se tam dá hrát bez problémů do dvou. Hraje se tam celé léto a na podzim se koná tradiční mezinárodní bluesový festival. Takový kulturní dům s jeho zázemím a programem mohou ostatní města Šumperku jen závidět. Zábavka byla velmi decentní, měli jsme připravený tříhodinový program, který jsme bez přestávky s protažením o pár klasických opusů přehráli za čtyři hodiny. Atmosféra připomínala šedesátá a sedmdesátá léta, publikum velmi vstřícné. Návštěva nebyla velká, ale my víme, že takových, pro něž je náš rock and roll, je ve městě a okolí mnohem víc. Je potřeba něco udělat pro to, aby to věděli i oni. Dohodli jsme vystoupení na příští rok.

Přišel se podívat cestovatel a dobrodruh Kili s Viktorkou, na odskok z distribuční cesty v korálkách a přírodních ozdobách po českých a moravských hradech a zámcích. Na jejich stránkách zmíněné Kerouacovo Na cestě kouzelně tančící mladá společnice cestovatelova ani nečetla, na knížky nemá čas, musí cestovat a navlékat korálky. Ostatně, Na cestě je o cestování asi tak jako Babička o babičce.

Skupina Brutus stále přijímá krásné dívky jako groupies.
Zájemkyně hlaste se u řidiče autobusu.
Z Šumperka jsme odjeli ve tři ráno, v půl sedmé jsme se zastavili v Kralupech pro můj zapomenutý cestovní pas, v osm v Rakovníku přeložili nástroje do malého pronajatého autobusu, osprchovali se a odjeli na festival do Oettersdorfu v Duryňsku. Stejně jako loni jsme akci v neděli odpoledne uzavírali. Publikum bylo už prořídlé, sestávalo z místňáků, nejzdolnějšího jádra festivalových návštěvníků a fanoušků skupiny Brutus, kteří se zvlášť kvůli této příležitosti sjeli. Ti zpívali některé texty zpaměti, aniž by znali význam slov. I přes jazykovou bariéru byla atmosféra podobná jako večer před tím na Moravě. Mezi návštěvníky nechyběl ani Matthias z Tanny. Po dvouhodinovém vystoupení jsme tři hodiny postáli u výčepního pultu, což pro Kouťáka a Žlutýho znamenalo útratu kolem sto euro a ztrátu řeči, a postupně i ztrátu jakékoli sebekontroly. Do Rakovníka jsme se dostali těsně před půlnocí, se Zbyňkem a Vladěnou jsme přesedli do taxíku, který nás dopravil do Prahy a Kralup. Pasy při přejíždění hranic nikdo nežádal ani v jednom směru. Za celou dobu jsme spali čtyři hodiny v penzionu a trochu v autobusu. Zdařilý víkend.

8.7.2003

V noci ze čtvrtka na pátek jsme byli na festivalu v Českém Brodě. Byl to první večer a hrálo se jen na jednom podiu. Zvuk byl vyrovnaný, na plátno se promítaly psychedelické videomixáže z kamery na podiu. Při našem vystoupení tam bylo vidět pasáže z videoklipu z CD Třikrát denně akt. Ovocný sad za oplocenou festivalovou plochou byl pokryt tisíci stanů, bzučelo to jako v úle se vším všudy. Za posledních deset let jsem nikde neviděl pohromadě tolik škodovek.

V pátek jsme byli společně se skupinou DHEPO na koupališti v Rakovníku. Zvuk na podiu byl mizerný, pustili jsme se bezodkladně do darovaných lahví s vysokoprocentním obsahem. Vystoupili zakládající členové Vlastík Beneš, Libor Laun a Miloušek Černý. Přišlo mnoho krásných dívek, ve stráni nad koupalištěm se dělo, co se mělo dít. Závěrečnou čtvrtinu si bohužel nepamatuju. Jó, byl tam taky Plazík a nafotil spoustu excitujícího materiálu včetně kamarádek z H..

V sobotu po poledni jsme byli na festivalu ve Velkém Boru u Horažďovic. Zvuk na podiu byl slušný, až na to, že vypadával můj mikrofon pro zpěv. V sólových pasážích si toho zvukaři okamžitě všimli a vyměnili šňůru. Po nás hrála Zvlášný škola pravý západočeský pivní punk. Kouťákovi se tam tak zalíbilo, že jsme ho do autobusu museli vyvléct. Festival byl zasvěcen pivu. Prodávali tam desítku za 20 Kč, obvyklá cena je 15 Kč, na dvacet kelímků tedy žíznivý plzeňský notorik musel vynaložit o celou stovku víc!

V sobotu v podvečer jsme byli na zastřešeném parketu v Neznašovech na krytém letním parketu. Začali jsme se zpožděním dvacet pět minut, vynechali přestávku a mluvené slovo, a play list přehráli do limitu. Když už bylo všechno tak rozjeté, přidali jsme nejprve tři písničky, a pak se plánovaná čtyřhodinová zábava protáhla na pět a čtvrt hodiny. Po celou dobu četný dav divoce tančil bez jakýchkoli známek únavy. Stráň jako nad koupalištěm v Rakovníku tam nemají, ale nijak to nevadilo.

V neděli slavil Žlutey narozeniny v rakovnickém klubu Letiště. Jak je zvykem, hrála tam řada kapel, začínala Bradavice se zpívajícím a řvoucím Emčou, pokračovali SPS, Slobodná Europa a Squad 96, pak byla brutální fast-forward rock and rollová skupina Methylated Spirits z Austrálie, na závěr to náramně rozjel Mr. Feelgood. Byl to večer plný svobody bez zábran a starostí. Žlutýmu k narozeninám to nejlepší.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska