Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
04-2006

Kronika 3-2006

26. 3. 2006

Pod národní horou

V pátek jsme byli v sále hospody v Černoučku mezi Mělníkem a Roudnicí. Když se přijíždí od Ledčic, Říp na obzoru se roztáhne přes celé přední sklo. Sál byl příjemně vytopen sálajícími kamny. Klasické teplo, které se nedá ničím nahradit. V publiku nechyběli zkušení znalci i znalkyně bigbítu a života. Skvělá zábavka, obveselení všeobecné.

Co má tak ukrutnou sílu?
Co má tak ukrutnou sílu?
Co má tak ukrutnou sílu?
Stlačený vzduch!

Denní světlo pro rytí zahrádky

V sobotu jsme byli ve starodávné sokolovně s patrem a peklem ve Strážově na Šumavě. Po půlnoci se posunovaly v Evropě hodiny. Daylight saving time se tomu říká. Letní čas má umožnit lépe využít denní světlo, například při rytí na zahrádce. Pro bigbítovou kapelu a návštěvníky zábav to znamená ranní cesty domů ještě za tmy. Posun času jsem popletl, k připravenému čtyřhodinovému programu, který jsme podle neposunutého času stihli přesně za čtyři hodiny, jsme přidali ještě hodinu rock and rollových standardů. Když se končilo, myslel jsem, že má být jedna, ale byly už tři. Zábava byla pošumavsky pohodová. Parket byl hustý, krásné dívky dělaly jarní pohyby. Příště budeme na Šumavě 29. dubna v Nýrsku.

20. 3. 2006

Kulaté podium

V úterý jsme byli v Lucerna Music Baru v Praze. Je to naše jedenáctá sezóna v tomto historickém místě, poprvé jsme na kulaté podium po schodech z pasáže slezli v lednu 1996.

Skupina Brutus - odstrašující příklad
Skupina Brutus - Perlovka české kultury
Skupina Brutus - terč i cíl!
Večer se pěkně vydařil. Přetáhli jsme půlnoc, pak i jednu hodinu. Na parketu se stále míhaly krásné dívky ve vířivých pohybech. Na konci jsme u jednoho z barů potkali Michala Cermana. Byl tam od začátku, ale na podiu se neukázal, tvrdil, že v opojení si nemohl vzpomenout na žádná slova. Asi by se to ani nepoznalo, opojení bylo všeobecné. Podnik jsme opustili ve tři.

Sněhu dost

V pátek jsme byli v Lukavci uprostřed Vysočiny. Cesty byly lemované třímetrovými hromadami odhrabaného sněhu. Publikum se do útulného sálu s dřevěným obložením scházelo pozvolna. V takovém počasí mládeži nějakou dobu trvá, než přemluví rodiče k zapůjčení automobilu. I my jsme se na cestu důkladně nachystali, z Rakovníka jsme vyjeli už v půl čtvrté. Prázdné láhve jsme několikrát u pumpy nahradili plnými. Hráli jsme pak bez přestávky. Jak mám věřit slovům, když zřím v očích tvých, touhu po oněch krajích, kde nepadá sníh, pustili jsme si na konci libový dvojhlas brněnského orchestru Mirko Foreta z roku 1958.

Pepický pyžamák nahoře se psem

V sobotu jsme byli v Chrášťanech u Rakovníka na pyžamovém plese. Přišlo mnoho lidí, kteří nezapomněli na pyžamo. Večer zahájila skupina NAHOŘE PES. Loni si rakovnické noviny stěžovaly na nedostatečnou brutalitu zvuku. Tentokrát tedy byl zvuk trochu silnější, od půlky se nad podiem už drolil heraklit ze stropu. Obveselení bylo v některých případech úplné, slavila se zároveň pepická. Obrázky 1 a Obrázky 2 vyfotil a článeček do iPeruc napsal Plazík.

13. 3. 2006

Nové centrum zábavy v Kolíně

V pátek jsme byli v Kolíně v klubu Staré lázně. Podnik má webové stránky s vlastní fotogalerií. Klub je vybudován ve velkém stylu v bývalých lázních na nábřeží Labe nedaleko přístavu. Je v něm několik sálů různých velikostí universálně zařízených pro disco i živáky. Samozřejmostí jsou bary zásobené vším potřebným, včetně absintu. V největším sále pro několik set lidí byl dříve hlavní bazén. Naše vystoupení se přesunulo z února, čekalo se na kolaudaci. Byli jsme jedna z prvních kapel v tomto místě. Zvuk na zabudovanou aparaturu byl křišťálový. Hráli jsme do půl druhé, zdrželi jsme se pak ještě na jedné z diskoték v přízemí. Stroboskop rozfázovával vlnění různobarevných postav, svět byl velký vykřičník. Když jsme v pět podnik opouštěli, dunělo to tam ještě naplno.

Hotel Šumava

Ani jsme se moc neprospali, a nastoupili jsme cestu do Horšovského Týna. Sál v prvním poschodí hotelu Šumava se dost zaplnil. Zábava byla pak hodně západočeská. Pilo se všechno, co teklo. Krásné dívky vyváděly vlnivé tanečky. Venku zatím začalo chumelit. Když jsme přijeli v sedm do Rakovníka, napadlo už sněhu přes dvacet centimetrů a stále padal další.

5. 3. 2006

Veselý kraj

V pátek jsme byli v Bylanech u Chrudimi. Podle starých cestovních plánů jsme tam hráli už v roce 1992 a 1993. V té době jsme ještě nezapisovali do kroniky. Hraje se tam pravidelně, asi by se vyplatilo zvukově zatlumit jeviště, rezonuje na jedno- a dvoučárkovaném D. Po přípravě během dlouhé cesty v autobusu jsme už rezonovali taky. Když jsme v půlce vystoupení udělali přestávku, Luboš se probudil ze zdravého spánku a začal odpojovat mikrofony a balit šňůry. V půlce se to stává, nebylo to poprvé. Víc ovšem bylo, když před časem Malý Prcínek odpojil bedny a začal balit ještě před začátkem. To ale nebylo nejvíc: jednou na konci naší taneční zábavy v Holýšově se objevil na podiu Vokoun ze skupiny Anča Band a začal balit kytaru. „Co se děje?“ divili jsme se, Vokoun se probral, „Myslel jsem, že jsme hráli my“. Prospal s hlavou na stole celou zábavu, hnulo se v něm svědomí, a tak se pokoušel zachránit situaci alespoň aktivitou při balení.

Nocležili jsme v nedalekém Heřmanově Městci. Bál v místní sokolovně už jsme nestihli. Lehce sněžilo, kupolovité zasněžené hromady v parku nebyly závěje, ale opilci. Veselý kraj. Obědvali jsme ve výtečné sklepní restauraci Ambiente na náměstí, před vchodem koberec, před kobercem nablito. Veselý kraj.

Kartáčová Hřebčice

V sobotu jsme byli v Kardašově Řečici. Venku stále ještě mráz, letošní zima je neobvykle dlouhá. Sál je nově zrekonstruován, hraje se tam pravidelně dle tištěného programu. Dvacetiminutové zpoždění na začátku jsme využili k posilnění u barového pultu vybaveném výrobky lihovaru z nedalekého Jindřichova Hradce. Krásné dívky dělaly na parketu vlnivé pohyby. Přestávku jsme vynechali, končilo se kolem půl druhé.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska