Domů
Cestovní plán
Přehled vydaných desek
Texty
Básničky a říkanky
Fotogalerie
Kronika - poslední díl
Historie skupiny
Návštěvní kniha
Kontakty

Předchozí:
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
10-2006

Kronika 9-2006

11. 9. 2006

Nové bedny

Máme nové bedny na předek. Ještě ráno jel Václav do Loun, kde byly ve skladu, prodavači je zatím přestěhovali do Prahy, odtud je večer zpátky do Loun na Bahno přivezl Lukáš. Všechny čtyři se vešly do osobního auta. Dosud jsme pro venkovní podia vozili deset beden, z nich dvě basové jsme teď postavili jako podložku. A jak hrajou? Mnoho firem dělá repráky, JBL dělá REPRÁKY! Pro zimní sálovou sezónu by měly víc než stačit, pro příští velké louky a plácky u hřišť je ještě trochu znásobíme.

Měsíc prosvítal korunami stromů s nažloutlým listím. Večer byl chladný, nápoje v okénku přišly vhod kvalitou i kvantitou. Po přestávce jsme se cítili jako po zničující cestě brutobusem do Českých Budějovic nebo do Brna. Samozřejmě, přetáhlo se o hodinu, končilo se ve dvě. Dost jsme se pak zdrželi v Bohoušově bahenní občerstvovně, do Rakovníka jsme přijeli až v půl šesté.

Pro radost jen tak

Byl to poslední večer pod širým nebem v letošním létě. Dvůr hospody U lípy ve Velichově byl domácky přívětivý, v country stylu, špalky na sezení, pan pořadatel v červeném svetru s kytarou. Zapadající slunce zlatilo vršky Doupovských hor, vůně babího léta se mísily s vůní pečených klobás a čepovaného piva. Začali jsme těsně po osmé. Lukáš nastavil programovatelnou výhybku pro bedny podle standardního doporučení z webu. Hrálo to pak ještě o trochu líp a víc. Tančilo se a veselilo, pro tento večer, pro radost jen tak. Připomněli jsme působení oxytocinu, hormonu lásky. Pak přišla půlnoc, hospoda je v obci, muselo se končit. Žongléři s ohněm, ohňotočiči, pak kroužili hořícími petrolejovými klůcky. Když se jich sejde dvanáct, má to prý sílu celostátní spartakiády, předběžně jsme se domluvili na příští léto. Koordinované pohyby jsou opiem mas.

3. 9. 2006

Večer pod skálou

V pátek jsme byli v Kramolíně. Zábavka byla západočesky pohodová. Sodíkový reflektor osvětloval velkou Brutus vývěsku na skále, někdo tančil na betonovém parketu před podiem, v přilehlém lesním porostu probíhaly neodkladné akty lásky. Pamětníci starých časů seděli u dlouhých stolů a vršili prázdné kelímky do komínů, voněly tradiční opékané klobásy a kuřata. Večer byl chladný, vypilo se mnoho nezdravých nápojů lidové konzumní kategorie. Když jsme naložili bedny, byly už nóbl záchody s tekoucí teplou vodou zamčené, tak místo umytí rukou jsme se alespoň mohli potěšit pohledem na čisté nebe plné hvězd. Zpáteční cesta v brutobusu byla vyplněna zpěvem a řevem národních písní a pojídáním utopenců, jichž jsme dostali plnou pětilitrovou láhev. Do Rakovníka jsme přijeli v šest. Probudil jsem se v devět za zvuků ryčné dechovky a už jsem neusnul - na podiu u kulturního centra právě začala přehlídka místních kapel.

Čí je posvícení - naše!

Večer jsme hráli na Tyršově koupališti v Rakovníku. Rakovnický pivovar se zúčastnil dvěma stolicemi. „Opijete nás dneska večer?“, „Od toho jsme tady,“ odtušil šéf stánku. Jak řekli, tak taky udělali. Bylo teplo, medově hustá dvanáctka tekla chladivým proudem ze sudů do hlav četných návštěvníků, blaženost rychle zaplavovala celé tělo. Posvícenská zábava se konala v podvečer, dostavily se i rodiny s dětmi. Základní prvky autentické, prodejnými medii nedeformované národní kultury je třeba utvrzovat od nejranějšího věku, aby byla zachována kontinuita. Stříbrnou a zlatou náušnici, jejichž nález jsme bez odezvy vyhlašovali, jsme odevzdali pořadateli Hůlkisovi.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika
Sáša Pleska