Kronika Brutusu

home
Domů
Cestovní plán | CD | Texty | Poezie | Fotogalerie | Kronika | Historie | Návštěvní kniha | Kontakty

Předchozí:
01-2009
12-2008
11-2008
10-2008
09-2008
08-2008
07-2008
06-2008
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000


Následující:
03-2009

23. 2. 2009

Kladívko a mouchy

V sobotu jsme byli ve Švihově na okrese Klatovy. Přijeli jsme odpoledne, chtěli jsme ještě trochu zkoušet. Venku byl sníh a na sále zima. Postavili jsme aparaturu, na sále byla pořád ještě zima, nasadili jsme záhřevné nápoje, a ke zkoušení jsme se už nedostali. Zábavka byla náležitá. Na podium přicházela spousta přání s pozdravy, skoro všechno jsem přečetl. Kolegům z kapely se nejvíc líbilo toto: Nic není bez chyby, každé hovno má své mouchy. Velice jsme se obveselili. V brutobusu se pak zpívalo:

Chtěl bych si ťuknout
Chtěl bych si ťuknout
Chtěl bych si ťuknout
Chtěl bych si ťuknout
Chtěl bych si ťuknout má dívko
Koukni už mám v ruce kladívko

16. 2. 2009

Svátek zamilovaných

V pátek jsme byli v Praze v klubu Vagon. Byl předvečer svatého Valentýna, přišlo mnoho zamilovaných nebo k zamilování se chystajících. Před půlnocí se na podiu objevil Michal Cerman. Končilo se ve všeobecné euforii standardy garážového rock and rollu. Ve Vagoně budeme příště opět v pátek, 20. 3. 2009.

Až zítra vstanu

V sobotu jsme byli v sokolovně ve Zvoleněvsi. Zrenovovaný sál je příjemný, zvuk byl čistý a bez odrazů. Na podiu byly rekvizity divadelního spolku a elektrická šňůra od chlazení piva, která se nesmí odpojit. Přijeli jsme už odpoledne, postavili jsme na večerní produkci a udělali jsme si zkoušku. Premiérově jsme pak zařadili další nový song Až zítra vstanu.

V osm jsem se pustil do seřazování a vytisknutí playlistu na počítačové inkjet tiskárně. Ta vzdorovala a vzdorovala, až pět minut po deváté bylo zřejmé, že dnes tisknout nebude. Žlutey nastartoval svoje rychlé auto a zajeli jsme do 11km vzdálených Kralup vytisknout to na laserovce. Tato akce si vyžádala skoro padesát minut cestování po téměř neprůjezdné silnici přes obce podél Knovízského potoka. Začínali jsme ve 21:56, z šedesáti čtyř pozic na playlistu jsme nepřeskočili žádnou, dva standardy jsme přidali, celá produkce trvala bez přestávky 4:01:37. To vím podle nahrávky, od půlky si průběh večera pamatuju jen jako z horečnatého snu, obveselení bylo značné.

Směle vpřed!

Kam je to nahoru nebo dolů, to ví každý. Kam je to vpřed, to taky ví každý, ale protože každý může být v danou chvíli natočený někam jinam, tak vpřed znamená pro každého jiný směr. Tak směle vpřed!

9. 2. 2009

Nějaký chvíle

V sobotu jsme byli v kulturním domě v Kralovicích. Atmosféra byla domácká. Postavili jsme aparaturu už odpoledne kvůli zkoušce. V devět, když zábavka začínala, jsme už byli obveseleni skoro jako po cestě do Brna. Dostal jsem od fanynek k narozeninám láhev škodlivého vaječňáku: škodlivý alkohol, škodlivý cukr, škodlivý cholesterol. Udělali jsme přestávku, přiťukávání u bohatě zásobeného barového pultu se protáhlo skoro na půl hodiny. S několika přídavky žánrové klasiky zábavka skončila pár minut po druhé hodině. Poprvé jsme hráli další nový song. Hudbu i slova napsal Václav a jmenuje se to Nějaký chvíle.

2. 2. 2009

Ztráta ve sklepě

V úterý jsme byli v Lucerna Music Baru v Praze. Poprvé jsme hráli přes nový klubový digitální pult. Zvuk na podiu byl čistý, odposlechy zněly ještě líp než naše, které jsme zavedli loni, díky lepším monitorům. Na parketu dělalo ladné pohyby mnoho krásných dívek. Na konci se přidávaly klasické songy žánru, na podiu se objevil jamový bubeník, vystřihnul sólo do I want Candy.

Tento půlrok máme hodně plakátů s cestovním plánem, v tiskárně se přehlídli a udělali nám vánoční dárek, vytiskli jich o dva tisíce víc. Připravil jsem si jich malý štůsek do archívu a nakonec je tam zapomněl, když jsem byl ukázat zvědavcům, jak vypadá šatna, kde se připravují na vystoupení hvězdy světového jazzu.

Skvrňanům Nazdar

V sobotu jsme byli ve skvrňanské sokolovně v Plzni. Zábavka byla milá, místo je velmi příjemné, i když zvuk na sále ve větší vzdálenosti od podia se tříští. Sokolská restaurace je - až na Starou mysliveckou - zásobena vším potřebným. Podle webových stránek sokolovny: Návrh na výstavbu sokolovny byl schválen 20.11.1920. Základní kámen sokolovny byl položen 12.6.1921 ... Budova sokolovny byla slavnostně otevřena 25.12.1921 v 10 hodin. Když jsme přišli do sálu, byla před podiem postavená dvojitá řada stolů, jak je zvykem při zábavách s tanečňákem. Páni pořadatelé pak stoly uklidili a židle thonetky naskládali do 4m vysoké pyramidy. „Na jiný typ židlí máme jiný způsob skládání,“ prozradili mi. Všechno chce svoje, a kdo umí, umí i detaily. Na konci jsme pouštěli mp3 až do odpojení beden, které se balí jako poslední. Když jsme podnik skoro ve čtyři opouštěli, hospoda byla ještě plná.

Co ještě včera bylo aktualitou, je dnes již Kronika

Sáša Pleska


home
Domů
Cestovní plán | CD | Texty | Poezie | Fotogalerie | Kronika | Historie | Návštěvní kniha | Kontakty