BRUTUS kronika 09-2009

Předchozí:
07-2009
07-2009
06-2009
05-2009
04-2009
03-2009
02-2009
01-2009
12-2008
11-2008
10-2008
09-2008
08-2008
07-2008
06-2008
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
10-2009

28. 9. 2009

Michal 44

V pátek jsme byli ve Vagoně v Praze. Hráli jsme v silné sestavě se dvěma saxofony. Vysílání z webové kamerky do internetu nefungovalo, ani s pomocí vzdálených administrátorů se nepovedlo ho zprovoznit. Možná, že naštěstí. Přišel Michal, měl zrovna narozeniny, vyvinul se z toho roztomilý večírek. Na konci jsme ještě postáli u barového pultu. Když jsem vyšel nahoru na Národní třídu, to už se mi točila hlava.

Nemotej se

V sobotu jsem doma aktualizoval software ve virtuálním podiovém mixáku. V brutobusu čekajícím na naložení u nás před domem se najednou ozvala strašlivá rána. Zezadu rovnou do prostředka najel totálně opojený cyklista. Kromě drobných škrábanců jemu ani jeho kolu se nic nestalo, ale čtyři zadní světla na autobusu rozbil na padrť. Na dětském kole s ním byla jeho malá dcera. „Táto nemotej se tolik,“ napomínala ho, když ho vedla domů. Zábavka v sokolovně v Klobukách proběhla bez naší návštěvy pekla pod podiem, zato s četnými tácky od donátorů.

Podzim v Grandu

V neděli jsme byli na zahradě hotelu Grand v Řevnicích. Z kaštanu, pod nímž stojí přístřešek pro kapelu, už začalo padat listí. Ve večerních červáncích na zemi byly vidět stopy po hrábích a vonělo to podzimně. Hráli jsme bez přestávky, pěkně jsme se pobavili. Atmosféra byla slavnostní. Státní svátek jsme uctili puštěním hymny. Popřáli jsme si s majiteli hotelu mnoho úspěchů a těšíme se na příští rok.

14. 9. 2009

Křest Alko alkoholu

Ve středu jsme byli v Praze v Lucerna Music Baru. Večer rozjel coverband The Bluemoon s půvabnými zpěvačkami. Křtil se nejnovější DVD+CD Alko alkohol - pozdní sběr 1999 vydaný u české pobočky EMI. EMI, to je ta firma, co mívala na deskách logo se psem His Master’s Voice a vydávala např. The Beatles ve Velké Británii. Křest provedl vínem hudební publicista Petr Korál. Dorazilo publikum s velkým odhodláním a kupní silou, přes barové pulty přešlo množství škodlivých nápojů. Zábavka překročila obvyklý rámec a hrálo se do dvou.

Hulit žárovky

V pátek jsme byli v Dolní Bělé. Nápis Fernet Stock na zídce pod stoly stále ještě drží. Je tam už nejmíň dvacet let, zazářil tam uprostřed všeobecné šedi, která byla hlavní barvou komunismu. Zakazovači a zachránci světa se přeskupili, teď zakázali prodávat a kupovat žárovky. Logicky bude následovat zákaz je přechovávat - v množství větším než malém, a nakonec i hulit. Lukáš přivezl posilové bedny. Zpočátku se na parketu vznášely krásné dívky jako třpytná vlákna babího léta. Večer byl chladný. Skončili jsme na čas, v jednu. Do padesát kilometrů vzdáleného Rakovníka jsme přijeli po páté, co se dělo mezitím, si nepamatuju.

Budoucnost je zajištěná

V sobotu jsme byli na koupališti v Rakovníce. Aparatura byla posílená, dění na podiu se snímalo do videoprojekce. Večer zahajoval coverband The Followers. Křest DVD+CD, stejný jako ve středu, se opakoval, kmotrem byl průkopník bigbítu v Čechách Viktor Sodoma. Zazpíval několik rock and rollových standardů. Dostavili se příznivci zblízka i zdaleka, Lábuš ze Sokolovny Kralupy donesl láhev roudnického červeného. Dostali jsme i další hodnotné láhve. Pivovar dal do vínku krabici dvanáctky a Žlutej obdržel pro stánek jeden bakalářový ubrus. Večer byl chladný, zábavka divoká. Chitin z pozdních nočních můr se škvařil na sodíkové výbojce. Před podiem se točilo tornádo prachu a písku. Na závěr Soptík odpálil vysoký ohňostroj. Vzpomněl jsem si na projekt nukleárními výbuchy poháněné rakety, schopné rozptýlit asteroid, až nás nějaký bude ohrožovat. Budoucnost je zajištěná.

Den povrchových horníků

V neděli jsme byli v Bílině na oslavách Dne horníků. V Bílině se uhlí dobývá velkostrojem v lomu, nefárá se jako na Mayrovce. Velkolepé oslavy probíhaly kromě amfiteátru i na dalších místech. Přijeli jsme dodávkami, brutobus by se nevešel na cestu mezi stánky s cukrovou vatou a „originální ledovou tříští“. Hned, jak jsme nastěhovali na podium, spustila prudká dešťová přeháňka, která sedící z krajních lavic zahnala pod stromy. Než stačili doběhnout ti z lavic prostředních, déšť ustal. Přehráli jsme náš krátký nedělně odpolední vstup a nebe bylo modré a slunečné. Jeli jsme pak do Rakovníka přes kopce u Loun a kochali se pohledem na ladné křivky chladicích věží severočeských elektráren.

6. 9. 2009

Dvoupohlavní měkkýš

V pátek jsme byli v Písku na zahradě penzionu Ptáčkovna. Podnik je vybaven venkovním podiem se zastřešeným sezením. Další podium a barový pult je ve stodole. Meteorologická předpověď na ten večer varovala před větrem síly uragánu. Vybalili jsme na venkovní podium, chvilku zapršelo, pak zavanul vítr, mraky se rozestoupily a ochladilo se. Na tak pesimistickou předpověď počasí se sešlo dost návštěvníků, zábavku pravděpodobně zopakujeme napřesrok. Žlutey otevřel v suvenýrovém stánku první krabici s novým DVD+CD Alko Alkoho - pozdní sběr 1999.

Nocovali jsme v místě, poveselili jsme se ve stodole a pak sjížděli na notebooku připojenému k hotelové wifi klipy z projektu S.P.A.D. Diskutovali jsme hlemýždě, jestli jsou oboupohlavní nebo dvoupohlavní. Shodli jsme se, že je v tom velký rozdíl.

Pod Andělským hradem

Svíčková na smetaně z penzionové kuchyně v sobotním dopoledni se ukázala být kulinárním zážitkem, kvůli kterému stojí za to litovat všechny vegetariány. Po obědě jsme vyrazili do Andělské Hory na Michalskou pouť. Na vysoké skále jsme navštívili zříceninu kdysi rozsáhlého hradu, který podle pověsti obývala unesená princezna Alvína. Stánky s rakovnickým pivem nabízely lahvované speciály až do nejhustší sedmnáctky. Posilnili jsme se taky horkou medovinou a přehráli náš vstup do kulturního programu. Po přídavku Lásko lasko přišla na podium kočička ve věku asi tak mojí spolužákyně a políbila mě na tvář. Podepsali jsme suvenýry, mezi nimiž nechyběla ani žulová dlažební kostka, a odjeli do Sokolova.

Kroucení

Hospoda Sport klub je v patře novější budovy v historické části města. „Jedna zásuvka je tady vpravo, druhá je vlevo,“ přivítala nás elegantní paní šéfová v místnosti bez podia, s barem a klubovým nábytkem. Zábavka se krásně rozjela. Naštěstí byl sálek jen přiměřeně plný, takže tanečníci na nás nepadali pořád. Kde se tak mladá tanečnice naučila to parádní kroucení? „Byla jsem na vás poprvé před třinácti lety,“ dozvěděl jsem se potom.

1. 9. 2009

Zahrajte pro Prahu a Pačív

Tedy pro Prahu Apache. V pátek jsme byli v Točníce na tenisovém hřišti pod zříceninou hradu Žebrák. Hned v Kdo na to má hrála na basovou kytaru septimánka Eliška. Dostavili se zástupci kralupské sokolovny, Lábuš se pokusil zopakovat bombardování - tentokrát už jen donesenými láhvemi. Výsledek nebyl tak zničující jako předešlý pátek, některé cíle však přesto utržily přímý zásah. Měsíc s Jupiterem ozařovaly stráně nad malebnou scenérií, silní mužové vychutnávali medově hustou rakovnickou dvanáctku, krásné dívky tančily jako víly. Udělali jsme přestávku k obveselení. Zábavku jsme ukončili ve dvě po přídavku několika standardů garážového bigbítu.

Chladná noc zábavku nezhatila

V sobotu jsme byli v Plasích. Sešel se (a sjel, jako obvykle) četný dav z blízkého i vzdálenějšího okolí včetně zahraničí. Hrálo se bez přestávky. G-cisterna přemísťovala svou plzeňskou náplň do žíznivých hrdel. Lukáš zdvojnásobil aparaturu, všechno pracovalo dle očekávání. Aby byl zvuk dvakrát silnější, bylo by třeba aparaturu zhruba zečtyřnásobit. Snad napřesrok. S pokračujícím večerem po několika závanech chladného vzduchu se prudce ochladilo. Velká louka by se klidně mohla zopakovat za měsíc nebo i za dva. Už několik let jsou noci v září i v říjnu stejně teplé/chladné jako v létě. Stanové městečko se chystalo k odpočinku a taky nočním aktivitám, když jsme kolem druhé odjížděli.

Volte jedině nás!

V neděli jsme byli v Mirošově. Z Rokycan do Mirošova se jede údolím říčky Klabavy, silnice proplétající se s dráhou do Nezvěstic je lemovaná nepřetržitou vilovou zástavbou jako ve Švýcarsku. Hotel a restaurace Na statku je hned na začátku obce. Zahrada v podvečer při zapadajícím slunci byla velmi příjemná. Přišli pamětníci s rodinami a dětmi. Bílé klávesy se žlutě leskly v průsvitu odložených slunečních brýlí a při Milá má se do očí draly až slzy dojetí.

Na hranicích brdského lesa, kde dřív bývaly rakety s mírovými vodíkovými holubicemi, a kde by měl stát radar, který by je za letu mohl odhalit - když teď jsou zahrabány o kus dál na východ - jsme se nemohli nezdržet politických předvolebních projevů. Slíbili jsme zdravotnictví nejen bez poplatků, ale s příplatkem za nemoc, a to zcela zdarma. Taky jsme slíbili zrušení směnitelné koruny a zavedení tuzexových bonů. Kdyby někomu chcípla koza, tak zařídíme, aby sousedovi chcíply dvě. Brutus zakážeme, Plastic People rovnou zavřem, a mnoho dalšího. Zajistíme vaši budoucnost....

Hráli jsme bez přestávky, skončili jsme kolem půl desáté. V prostorné restauraci se stojany moravského vína jsem si pak před odjezdem dal z espressového parníku vévodícího nálevnímu pultu výborné picolo.