BRUTUS kronika 11-2009

Předchozí:
10-2009
09-2009
08-2009
07-2009
06-2009
05-2009
04-2009
03-2009
02-2009
01-2009
12-2008
11-2008
10-2008
09-2008
08-2008
07-2008
06-2008
05-2008
04-2008
03-2008
02-2008
01-2008
12-2007
11-2007
10-2007
09-2007
08-2007
07-2007
06-2007
05-2007
04-2007
03-2007
02-2007
01-2007
12-2006
11-2006
10-2006
09-2006
08-2006
07-2006
06-2006
05-2006
04-2006
03-2006
02-2006
01-2006
12-2005
11-2005
10-2005
09-2005
08-2005
07-2005
06-2005
05-2005
04-2005
03-2005
02-2005
01-2005
12-2004
11-2004
10-2004
09-2004
08-2004
07-2004
06-2004
05-2004
04-2004
03-2004
02-2004
01-2004
12-2003
11-2003
10-2003
09-2003
08-2003
07-2003
06-2003
05-2003
04-2003
03-2003
02-2003
01-2003
12-2002
11-2002
10-2002
09-2002
08-2002
07-2002
06-2002
05-2002
04-2002
03-2002
02-2002
01-2002
12-2001
11-2001
10-2001
09-2001
08-2001
07-2001
06-2001
05-2001
04-2001
03-2001
02-2001
01-2001
12-2000
11-2000
10-2000
07-08-09-2000
06-2000
05-2000
04-2000
03-2000

Následující:
12-2009

30. 11. 2009

U husitů do masovosti daleko

V pátek jsme byli v Dražicích u Tábora. Návštěva v pěkném sále měla do masovosti daleko. O to víc na parketu vynikaly ladné pohyby krásných dívek. Jarda slavil narozky, velmi jsme se obveselili, někteří až úplně. Na zvláštní přání jsme provedli masovou píseň Jediný ze všech mas (masový závěr v mp3). Začalo se mi rozbíjet piáno.

Jen dávat

V sobotu jsme byli v Doubravčicích. „Tady v tom kraji nejsou žádná sídliště, každý bydlí ve svém domě, málo zaměstnaných, skoro všichni sami podnikají, jsou zvyklí se o sebe sami postarat,“ poznamenal Franta. Nevelký příjemný sál s holými stěnami, podepsané plakáty, Pavel Bobek, folkáči, Visací zámek. Pořadatelé nachystali tombolu, hlavní ceny byly adventní věnce. Ze spousty vedlejších cen jsme taky nějaké vyhráli, nejlepší byla láhev vaječného koňaku. „Nic nepotřebuju, všechno mám,“ prohlásil Václav. Ano, teď už jen dávat, vyplnění daňového přiznání se blíží. Piáno se mi rozbilo tak, že ke konci šlo pustit už jen přes sluchátkový výstup. Teď ho mám doma, snad to byl jen konektor uvolněný z tišťáku, to jsem přeletoval, v pátek se uvidí.

22. 11. 2009

Niagara

V pátek jsme byli ve Zlonicích. Sešla se fajnová společnost z blízkého i vzdálenějšího okolí. S dlouuuuhým dozvukem na sále si Lukáš nějak poradil. Na podiu to bylo příšerné. Obveselili jsme se vínem a četnými pozdravnými nápoji. Na konci jsme si několikrát pustili Teskně hučí Niagara od Eduarda Ingriše, který se v tom městečku narodil.

Psohlavci

V sobotu jsme byli v Mrákově. Chodské symboly nade dveřmi do sálu si pamatuju už ze začátku devadesátých let, kdy jsme tam byli poprvé. Psohlavci se roztančili až ve dvacáté minutě. S úvodní fanfárou, šedesáti pěti songy, jedenáctapůlminutovou přestávkou, nějakou tou básničkou a pozdravem pro dobrovolné hasiče a hasičky jsme se vešli do čtyř hodin a sedmnácti minut.

Kaskadéra netřeba

V neděli jsme spolu s dalšími komparsisty dělali hosty v hospodě pro TV seriál Comeback. Záběr, kde Ozzák Martin Dejdar vypije „poslední“ půllitr piva na ex, se opakoval nejmíň pětkrát v docela rychlém sledu. Kaskadéra tam žádného neměli, a ani ho nebylo třeba.

20. 11. 2009

Další návrat

V neděli 22. 11. jdeme do filmových ateliérů v bývalé továrně v Praze Hostivaři na natáčení další epizody do seriálu Comeback.

17. 11. 2009

Čtyři hodiny na cestě a přesto pozdě

V pátek jsme byli ve Velichově v hospodě U lípy. V tomto podniku se koncerty a zábavy pořádají pravidelně. Začali jsme se zpožděním. V pět odpoledne vyrazil Lukáš s dodávkou z Prahy po ucpané magistrále ke mně do Kralup pro zesilovače. Ve Stodůlkách jsme nabrali Vladěnu a Křižáka. Po najetí na špatnou dálnici, vlastně jinou, špatné jsou všechny, jsme na místo dorazili právě v devět. Než jsme zesilovače zapojili, uteklo ještě dlouhých čtyřicet minut. Část souboru se velmi obveselila nezdravými nápoji. Zábavka byla nakonec příjemná.

Zatěžkávací sál

V sobotu jsme byli v Radnicích. Sál sokolovny má dlouhý dozvuk. Na podiu bylo prvních dvacet minut slyšet hučení. Pak to Lukáš nějak srovnal a - alespoň na podiu - bylo slyšet všecko. Zatěžkávací zkouška nových odposlechů v zatím nejtěžším sále dopadla dobře. Krásné dívky na parketu vyváděly ladné tanečky. Závěr byl se standardy garážového rock and rollu. Postáli jsme pak ještě v pekle pod podiem s německou studentkou Sarah, která je v Čechách na praxi.

Jinačejší svět

V pondělí jsme byli ve Dvorcích u Nepomuku. Byl předvečer dvacetiletého výročí Sametové revoluce. Na stejném podiu jsme hráli ještě za komunismu, kdy nešlo nic, a v prvních letech euforie po jeho skončení, kdy najednou šlo všecko. Stěny sálu jsou už jinak natřené a za stěnami jinačejší svět. Leccos jsme za těch dvacet let stihli, leccos nestihli. Ale třeba ještě stihnem.

8. 11. 2009

Počkej potvoro!

V pátek jsme byli v Chomutově v KASS Zahradní. Jel jsem tam z Kralup vlakem. V Ústí nad Labem jsem měl půl hodiny na přestup. Zašel jsem do bufetu Pekárna v ulici u nádraží, chtěl jsem ruské vejce a loupáček. Když na mne přišla řada, prodavačka mne ignorovala a rovnala zboží v pultu. Odešel jsem neobsloužen, počkej potvoro, tobě se pomstím! Pro ni jsme pak in contumatio hráli Plakej dívko, plakej štěstí. Zábavka v kulturním domě byla jemnostní. Končilo se hned po jedné, to už bylo na místě komando ochranky. Zaměstnanci podniku nám pomohli přes průjezd stěhovat aparaturu i Žlutý stánek, ještě nás vrátili pro Lukášovu efektovku zapomenutou v členité stolové úpravě.

Mnoho Hradců

Server mapy.cz jich ukazuje dvanáct. My jsme v sobotu byli v Hradci Králové. Během víc než dvouhodinové cesty nálada v brutobusu dosáhla vysokého stupně bujarosti. Dostali jsme z jižního Slovenska papričky Habaneros. To jsou ty, které se pro zmírnění pálení zajídají obyčejnými feferonkami. Václav jednu skoro celou snědl a nic se mu nestalo. Klub Lucie má podobně jako sál v Zahradní stolovou divadelní úpravu, navíc ale s velkým a bohatým barem na špici hlediště. Přišlo mnoho těch, kteří vědí, kolik toho mohou vypít - a taky to vypijou. Pozdravili jsme se se skupinou NVÚ, pěkně jsme se doobveselili. Ochranku jsem tam neviděl, pan majitel ji tam na nás asi nepozval. Když všechno dobře vyjde, v Lucii budeme znovu na začátku března 2010.

1. 11. 2009

Právo davu

V úterý v předvečer svátku Republiky jsme byli v Toužimi. Podle starých cestovních plánů jsme tam poprvé byli 27. října 1990, to svátek byl ještě československý. Je to jediné místo, kam jsme pro poruchu autobusu, v únoru 1996, nedojeli. Naposled jsme tam byli podle kroniky v červnu 2004. Dveře na skládání, osvětlovací rampa, průvan na podiu, všechno tak známé. Pokaždé, když se zábava víc rozjížděla, rozsvítila se světla na sále. Marné bylo volání, ať s tím už ten nešťastník přestane. Nakonec se příčina ukázala. Žádný nešťastník - ve vřavě u barového pultu dav padal do vypínačů. A na to má dav plné právo. Pěkně jsme se pobavili, na počest státního svátku připili několika lahvemi vína ze stánku při rakovnickém Tesco.

Na statku

V pátek jsme byli Na statku v Horní Bučici u Čáslavi. Cestou jsme v brutobusu poslouchali mp3 skupiny Kutloch z jejich webu. Venku podzim už nastavoval svou nevlídnou tvář, pod klenbami statku kamna živená dlouhými tlustými poleny sálala příjemné teplo. Klub s pravidelným programem pojme stovky návštěvníků, návštěva na nás byla početně nevalná. Udělali jsme přestávku, během níž jsme navštívili bohatě zásobený nálevní pult. Postáli jsme pak u něj s věrnými fanoušky, kteří přijeli ze vzdálenějšího okolí. Do Rakovníka jsme dorazili po nákupu instantních káv a fastfoodů u několika pump po čtvrté hodině. Další Brutus na východ od Prahy bude hned tuto sobotu v Hradci Králové.

Zvuk z kufrů

V sobotu jsme byli v Horažďovicích. Hotel Modrá Hvězda, kde jsme v minulosti strávili nejednu noc, se teď jmenuje Prácheň. Pavel si sál kulturního domu pamatuje podle velkého hranatého lustru, který ve skutečnosti je kulatý. Reagoval jsem na stížnost vůči zvuku ve webové Návštěvní knize. Aby byl zvuk co nejlepší, je třeba zvukařovi přinést jointa, ať už je akustický řetězec osazen analogovým nebo digitálním zařízením. Když se to stalo, zvuk pak bylo slyšet i z kufrů, které sloužily jako podložky pod reprobednami.